Zpravodajství z MS RTW 2014

21. 10. Jsme na místě!
Hezký den všem fanouškům českého týmu RTW na MS IFR 2014! Část se nás již sešla v našem hotelu v německém Blumbergu, odkud za chvíli vyrážíme na stadion; do švýcarského Neuhausenu, kde se MS koná, to máme cca 30 km a 30 minut :-) Cesta byla pro někoho snadná a na pohodu (Kunclovi, Loudovi, Amlerovi), pro někoho byla jako tradičně lehce zajímavá – já jsem se na Rozvadově potkala s Jirkou Markem, který (nešťastník) zatoužil po tom, abych ho vedla. Bohužel má navigace nás přechytračila, někde si spočítala kolony, a tak nás svedla z dálnice. Takže jsme se dvě hodiny ploužili za kamiony v širém německém kraji, až jsme ale také nakonec dobloudili... Úsměv ale docházel zejména pánskému vozu, když jsem sem tam špatně uhnula, a tak jsme si užili okružní jízdu po Německu se vším všudy...
Ubytování je pěkné, Blumberg leží v údolíčku mezi kopci, a na nich je takový vichr, že jsem ho nezažila ani nikde na horách. Při venčení jsem měla pocit, že mi to odnese psa a auto taky...
Ještě nám z týmu chybí Martina Bartůšková, která zítra přijede s Ilonou Procházkovou. Se Zuzanou Marthalerovou se potkáme za hodinku na stadioně. Už dorazily i Katka Hájková a Darja Kahanová, takže pro dnešek jsme kompletní :-). Na stadionu se pokusím udělat i nějaké fotky. Děkuji předem Petře Růžičkové za vkládání zpráv a obrázků.

Máme za sebou návštěvu stadionu, je krásný, ale tráva je hodně podmáčená, a vzhledem k tomu, jak prší a jaké jsou předpovědi počasí, tak se nedá očekávat velké zlepšení. Na stadionu jsme potkali jednoho z týmu organizátorů, hned se nás ujal a vše velmi ochotně vysvětlil a ukázal, zde pár střípků: Kontrola čipů bude před výkonem i po něm (proč nerozhodit psa ještě před výkonem, že? ;-), návštěvníci neplatí žádné vstupné, parkování je problematické, ale závodníci před výkonem si mohou přijet až k tréninkovému placu; zítra máme v 10.30 tréninkové stopy, odveze nás ze stadionu na přidělený terén navaděč, stopy budou převážně v Německu a je zákaz chodit na ně kamkoli bez dozoru z řad organizátorů (ale to je pochopitelné). Jinak cesta nazpět na hotel byla značný adrenalin, povedlo se mi v té tmě, spletitosti dopravy v Neuhausenu a za přičinění mých nefunkčních stěračů najet do protisměru, takže hromadné couvání a operace týmu v centru města, prostě katastrofa!!! Cesta do hotelu utopená v dešti, je tu příšerná bouřka, vichr a neskutečný nečas! Takže jsme rádi, že jsme cestu přežili, tým si zjevně ulevil. A Tomáš Louda je pasován na našeho týmového figuranta – po večeři si na to ťukneme :-).
Krásný večer do Česka! Jménem všech přítomných zdraví Draha Mašková, vedoucí týmu

Foto: Kateřina Hájková

22. 10. – Středeční info z MS IFR 2014

Máme za sebou první noc v našem hotelu, a přestože já osobně mám dost problém spát v jiné než své posteli, spí se tu náramně! Ráno nás ale přivítalo ještě mrazivěji, než jsem čekala, ve vzduchu už byl cítit sníh – a už tu přes den opravdu i chvilku sněžilo, zbytky sněhu jsme našli na stromech u hotelu! Po snídani, která se mi sice zdála spíš skromná (ale byla jsem upozorněna, že pánové se už postarali o to, aby tácy vypadaly náležitě vybíleně :-), jsme se vydali na stadion, kde jsme měli v 10.30 domluvený sraz s koordinátorem na stopy. Cesta tam nebyla až tak zajímavá jako při našem včerejším návratu, nicméně přeci jenom něco málo… V jednom z tunelů se nám začalo mlžit auto, zapnula jsem honem ofuky předního skla, leč nic, takže Darja Kahanová sundala čepici – chtěla mi zamlžené okno setřít, a tak jsme zjistily, že se rosíme zvenku. Na co jsou asi stěrače, že? ;-) Takže Dari stáhla okénko a Tomáš Louda mi pak se smíchem na stadionu sděloval – „Vám v tunelu ulítla vlaječka, viď?“ „Týjo, moje vlaječka!!!“ Takže jsem skvělé follow me car s jednou vlajkou, nedá se nic dělat.
Na stadionu bylo víceméně prázdno, žádné další týmy, žádný veliký cvrkot, ale takový zvláštní druh klidu. Jeden jediný člověk tam pracoval – černoch s fukarem odfoukával z chodníků listy… Nevím, asi práce pro práci, protože odfoukávat listy z chodníku v době, kdy je všude vichr a ve vzduchu se ve větrných vírech točí listů celé mraky, tak to nějak nechápu...
Na stopy jsme jeli cca deset minut, byly nám přiděleny dvě louky, přičemž na první byl opravdu výstavní jetelíček, druhá byla tak nějak normální. Všichni hafani pěkně potrénovali, i ti ostatní nás, nezávodníků, takže to bylo moc fajn. Jen už byla taková zima, že jsme měli ruce promrzlé na kost a úplně červené. Vyhrál ten, kdo zůstal sedět v autě, a nevystrčil z něho do blátivé cesty ani špičku boty. Jednou takto chytrou osůbkou byla Dáša, manželka Radka Amlera, ta měla v autě dokonce i rukavice, a jak si libovala! :-)
Zmrzlí jak xxx jsme odjeli na doporučení Zuzky na vodopády v Neuhausenu, a je nutno říct, že něco tak krásného jsme dlouho neviděli. Obrovské vodopády na Rýnu, s tyrkysově modrou, tříštící se vodou, údolí obklopené skalami, na nich zámky a okolo malebné promenády, to byl opravdu velký zážitek! Snad se nám povede poslat fotky, je tu opravdu velmi pomalý internet a fotky to moc nechce přechroupat. Ale ještě k těm vodopádům – musím citovat Honzu Kuncla, on má vždycky tak krásně dětskou radost, když se mu něco líbí: „Jé, to bude asi voda z moře, ne?“ a s očima vykulenýma žasl nad řítící se masou vody. „Já si dělal legraci, opovaž se to tam napsat, nebo se mi celá republika bude smát!“ Takže to píšu a připouštím, že si fakt dělal legraci ;-)
Dnes v 18.00 máme na hotelu velký meeting, ale je 16.54 a stále nám chybí poslední článek týmu, Martina Bartůšková s Ilonou Procházkovou. Už aby tu byly… V restauraci jsem ráno všem objednávala večeři a prý nám udělají řízky – přijde mi celkem vtipné, že Čech jede do Švýcarska, aby bydlel v Německu a tam si dal Wiener Schnitzel :-) Nu což, Jirkovi Markovi včera jeho poslední sežral Goran, takže si určitě s chutí dá čerstvý ;-) Dnes asi budeme trochu flámovat, zítra se můžeme vyspat – až ve 12.30 máme oficiální trénink. Večer poladíme detaily a zítřkem už vše začíná nabírat na tempu – 14.15 nástřelák B, 14.45 nástřelák C, 15.15 porada vedoucích týmu, 16.15 příprava na nástup, 16.45 slavnostní nástup, 18.00 sraz na losování a od 18.30 losování, 20.30 předání informačních balíčků vedoucím týmu. Takže aktuální info až večer, včetně rozlosování!
Krásný večer do Česka, D :-)

23. 10. – Čtvrtek na MS IFR 2014

Dnešek nezačal pro mne osobně úplně ideálně. Jednak se nekonalo žádné dlouhé vyspávání, protože mám nějak přemíchané dny, a když jsem včera psala, že můžeme večer flámovat a ráno spát, byl to tak trochu nepříjemný omyl. Včera jsme si sice dali večeři (nakonec nemusely být řízky, v hotelu nám na stůl nanosili hory skvělého jídla, meeting proběhl už i za přítomnosti Martiny s Ilonou, které přesně v šest zaparkovaly před hotelem (hurááá). Moc dlouho jsme ale nevysedávali, všichni jsme byli nějak unavení a vyfoukaní ze stop. A hlavně jsme zjistili, že musíme být na stadionu v 10.00 – abychom stihli registraci týmu, veterinární kontrolu a pak se v pohodě připravili na oficiální trénink. Takže na 9.30 byl naplánován odjezd z hotelu.
Ráno mi budík zvonil v šest hodin, ale hned jsem bohužel z postele nevylezla, a tak se mi povedlo na další hodinu usnout, čímž mi nastal pěkný fofr, protože jsem ze sebe musela za půl hodiny udělat člověka (včetně mytí a foukání vlasů), vyvenčit Ginušku a v půl osmé být na snídani. A pak to začalo – jen co jsem přišla na pokoj, našla jsem několik zmeškaných hovorů od vedoucího mistrovství IFR. Když jsem asi po pěti minutách, během kterých jsem se už dostávala do stresu, ulovila jednu čárku signálu a dovolala se mu, vyslechla jsem si něco v tom smyslu, jako že kde jsme, že je hlášení týmů a že celý stadion čeká jen na nás – všechny týmy jsou prý už nachystané. Nevěřícně jsem vysvětlovala, že jsem netušila, že „Mannschaftsmeldung“ je něco jiného než tradiční registrace týmu, kterou vedoucí dělá sám bez přítomnosti závodníků, že nikdy nemusel být celý tým na nějaké hlášení nastoupený atd. A taky jsem se snažila vysvětlit, ať na nás nečekají, že jsme ještě na hotelu v Německu a přijedeme nejdřív za hodinu… „To nevadí, přijeďte hned, jak to bude možné, my na vás čekáme!“ zazněla odpověď a mně se udělalo mírně nevolno. Znamenalo to nahnat co nejrychleji závodníky do aut, také jsme museli zaplatit už dnes ubytování, protože na recepci mají nějaké volno a dva dny tam nikdo nebude… Takže nastala půlhodina horečnatého chaosu a já jsem na chvíli švýcarské organizátory opravdu nenáviděla… Nicméně v hotelu nám udělali slevu, a tak všechny potěšily částky, které jsme za ubytování zaplatili. Aspoň něco pozitivního, snažila jsem se udržet nad věcí a v co možná psychické pohodě…
Nějak jsme se všichni honem převlékli, naházeli všechno možné do auta a vyjeli. (Někteří závodníci ještě před odjezdem honem myli pomalovaná auta, která jim někdo přes noc ozdobil barevnými nápisy, něco ve smyslu „Wow! Lets go!“ apod. Sem tam tedy vzduchem létaly nadávky typu „Němci zasr...!“ apod. ;-). A protože platí, že když se to s…re, tak se to s…re, na švýcarských hranicích nás zastavili četníci a chtěli udělat kontrolu psů – takže všichni psi z auta a nastala kontrola očkovacích průkazů. Naštěstí čtyři hafinky Kačky Hájkové je natolik odradily, že jsme pak dostali rezignovaný pokyn k odjezdu a víc po nás nechtěli. Ovšem bylo vidět, že vůbec nevědí, co mají v očkovácích hledat, jen se jeden celník divil, jak to, že jsou všichni ti psi stejní :-)
Na stadionu se nic nedělo, udělala jsem sama registraci celého týmu, už na nás nikdo nečekal, ale zjevně se žádná kalamita nekonala. Prostě jen úplně zbytečný stres a pozornost všech upnutá na český tým. Ve frontě jsme dlouze čekali na veterinární přejímku, absolvovali před ní povinné focení a pak nakonec měli i hodinku čas před tréninkem. Většina z nás ji strávila v autě, protože na stadionu není kam se schovat před větrem. Naštěstí dnes neprší. Nicméně tréninkové hřiště i závodní plac jsou už náležitě rozťapané a blátivé, když po nich člověk jde, propadá se do trávníku jak do peřinky… Po veterinární přejímce jsme s Darjou Kahanovou ukázaly prezidentovi IFR, Dietru Hoffmannovi, pohár, který jsme jako dárek dovezly pro organizátory a který věnovala bývalá pobočka RTW Bez hranic. Všem se opravdu hodně líbil a udělal radost – ještě s ním proběhne nějaké oficiální focení.
Náš trénink začal ve 12.30, a i když předchozí tým skončil dříve, nebylo samozřejmě možné, abychom my o něco dříve začali – což je naprosto pochopitelné a spravedlivé. Podle plánu tým potrénoval poslušnosti (u všech to byla chvilka chůze, skoky a vysílačka) a pak na Tomáše Loudu obrany. V jejich začátku jsme byli časově ve skluzu, takže se tímto omlouvám týmu, že jsem je popoháněla a doslova vyháněla z placu, ale měli jsme končit v 13.00 a poslední, Honza Kuncl, odcházel ve 12.59! Každopádně trénink se povedl, čas jsme využili do poslední chvilky a všichni stihli potrénovat, co chtěli.
Nyní je na pořadu dne ve 14.15 nástřelák B, ve 14.45 nástřelák C, pak v 15.15 porada vedoucích týmu a v 16.15 příprava na nástup, který by měl začít v 16.45. Od 18.30 losování, a až ve 20.30 vedoucí týmu dostanou balíčky se startovními čísly, katalogy ad. věcmi pro závodníky. Proč nestrávit na stadionu a švýcarské zimě celý den, že? ;-) Dnes je to tedy jeden velký mazec, ale rozlosování ještě dnes večer pošlu!

je sponzorem českého týmu na MS IFR 2014!

Losování!
Tak máme rozlosováno! Ale postupně… Poté, co jsem oproti všem svým zvykům vytáhla na poradě vedoucích týmu místo posledního nebo předposledního losu pro tým jedničku! :-), následoval slavnostní nástup, při kterém jsme se dozvěděli, že MS IFR ve Švýcarsku je experiment, a to proto, že tam mají s rottweilery špatnou zkušenost a ne všichni lidé je vidí rádi. MS IFR 2014 má dokázat, že rottweiler je především vyrovnaný pracovní pes! Závodníci nejsou „gladiátoři“, jak uvedl Dirk Vandecasteele, místoprezident IFR, ale „vyslanci“. Myslím, že to popsal moc hezky a v jeho výroku byla velká pravda.
A k losování – už všichni z internetu jistě víte, ale zde ještě jednou:
8: Jan Kuncl a Arco Fei z Benáteckého dvora: A sobota 13.00, B pátek 9.50 a C pátek 11.13
27: Martina Bartůšková a Bragon Kazibe: A sobota 11.30, B pátek 15.52 a C pátek 17.07
36: Zuzana Marthalerová a Osiris Ballotada: A pátek 8.30, B sobota 9.50, C sobota 11.13
39: Radek Amler a Arby Bianco Dux: A pátek 8.30, B sobota 10.38, C sobota 11.37
43: Jiří Marek a Goran od Syrůvky: A pátek 11.30, B sobota 12.19 a C sobota 13.50
Takže zítra odjíždím s Radkem v 6.15 na stadion, v 7.15 je odjezd, stopy jsou cca 45 km od stadionu, v Německu. Ze stop musím nejpozději v 8.45 odjet, abych pomohla Honzovi Kunclovi, a hned po jeho výkonu odjíždím na stopu s Jirkou Markem. Na Martinu se stihneme vrátit už v pohodě :-)
A jinak perlička – dnes mne celníci dvakrát stavěli, napodruhé jsem musela vyskládat celé auto, počítali mi i trička s motivy MS, jestli je nepašuju a nechci je prodávat… ;-) Tomáše s Aničkou šacovali hodně podobně, Aničce dokonce vysypávali pudr, jestli to není nějaký jiný prášek :-) Ale nálada v týmu je fajn, začíná fáze soustředěného soutředění :-) a přípravy na výkon. Držte pěsti!
Kačce Hájkové děkuji za fotečky a Petře Růžičkové za vkládání na weby!
Díky, ať žije český tým a jeho fandové, D :-)

je sponzorem českého týmu na MS IFR 2014!

24. 10. – pátek – první den závodu je za námi!
První den Mistrovství světa IFR 2014 je za námi a myslím, že úspěšně! :-) Asi by ale bylo na místě představit také jednotlivé rozhodčí: Stopy posuzuje rakouský rozhodčí Johann Pronebner, který je ve světě RTW znám jako úspěšný chovatel – z jeho ChS „vom Hause Pronebner“ pochází mnoho výstavně i sportovně úspěšných psů. Je to ale především milý člověk, vstřícný a pohodový. Poslušnosti jsou v rukou slovinského rozhodčího Hariho Arčona, kterého můžete znát jako supervizora z loňského MS FCI IPO 2013 z Roudnice nad Labem a letos také posuzoval na MS FCI IPO 201 4 ve Švédsku obrany. V Neuhausenu pak na obrany dohlíží švýcarský rozhodčí Josef Vonarburg, který má sice německé ovčáky, ale pokud jsem mohla sledovat jeho hodnocení, přijde mi rozumné a korektní, umí hezky pochválit, i když je celkově spíš přísný. Ale je důležité, že na všechny má stejný metr. Jako figuranti na place pracují Robert Prerad a Patrick Tanner, k jejich technice létaly mezi diváky místy výtky, a to zejména na adresu prvního z jmenovaných.
A nyní už něco málo k dnešku – body znáte, takže trochu zákulisí a mého osobního náhledu na dění :-). Ráno jsme s Radkem Amlerem vstávali v pět hodin, protože v 6.15 jsme odjížděli na stadion na stopy. I s další zastávkou na hranicích (že si ti celníci už nedají pokoj, zase mi kontrolovali auto…) jsme přijeli o cca čtvrt hodiny dříve, našli meeting point a čekali. Ještě s námi měla odjíždět Zuzana Marthalerová, která je s Radkem ve stejné skupině, a když na místě cca deset minut před odjezdem nebyla, zkoušela jsem se jí dovolat. Marně. Pak se naše početná kolona rozjela a já jsem doufala, že se Zuzi povedlo získat adresu místa, kde stopy jsou. A protože žije ve Švýcarsku, vydala se tam už sama. Leč chyba lávky – po cca pěti minutách jízdy mi Zuzi volala, že jsou ještě na stadionu a proč na ně nikdo nepočkal. Takže jsem jí diktovala adresu, kam mají jet, protože navaděč nám ji každému dal na malém útržku. No a pak to přišlo – ve městě kolona najela na kruháč, mezi nás vjela další auta, já nevěděla, kam zahnout, a odbočila jsem špatně. Takže jsme i s autem Radka stáli po tmě vedle dost frekventované silnice, já se snažila zadat adresu do navigace, ale jméno vesnice s přehláskou mi to nebralo. Mezitím jsme si telefonovaly se Zuzkou, která našla někoho na stadionu, kdo nás na stopy měl zavést. Takže jsme honem jeli nazpátek na stadion, tam jsme hledali místo odjezdu, a naštěstí našli a zdárně pak byli odvezeni ke koloně, která na nás v jednom městečku čekala. Na stopy jsme přijeli všichni pozdě, ale myslím, že tady organizace úplně neklapla, že to nebylo naše pochybení. Když už vede někdo kolonu, musí ji vést tak, aby se nikdo neztratil, a pokud je cesta komplikovaná, je lepší dát všem souřadnice a sejít se třeba až na stopách nebo někde v jejich blízkosti. Dnešní ráno jsme opět tedy my s Radkem a Zuzkou zažívali pěkný adrenalin a je mi líto Alessia Anselmiho, který si nalosoval první stopu a bez venčení a čehokoli musel okamžitě vyrazit. Zuzi šla druhá a Olex začuchal na krásných 94 bodů. Radek měl pátou stopu ve skupině a jeho 84 bodů je na takovýto závod taky parádních – Arby bohužel přešel jeden předmět. Jinak terény jsou pěkné, cca 15 cm tráva, sem tam s jetelem, sem tam jen pastvina, ale je to šťavnaté, zem mírně vlhká. Dnes naštěstí nepršelo ani příliš nefoukalo (ale zima byla děsná), organizace na stopách funguje v pohodě a vstřícnosti, takže vše by bylo OK – až na ten začátek. Ale zase bude na co vzpomínat :-).
Já jsem ze stop, kde jsem Radka a Zuzi po losování a měření šňůr zanechala, ujížděla zase 45 km zpět na stadion, kde měl v 9.50 nastupovat Honza Kuncl na poslušnost. Stihla jsem to přesně v moment, kdy přijel k tréninkovému hřišti, uf... Honzovi dnes bohužel výkon nevyšel tak, jak jsme zvyklí, asi v tu chvíli tolik potřebné štěstíčko lelkovalo někde jinde, takže na 84 bodech se podepsalo nadzvednutí se Conyho na dlouhodobém odložení (pořádně ulehl až po prvním výstřelu), jako tradičně měl tendenci malinko Honzu předcházet, a pak neudělal odložení do sedu. Ostatní jsem neviděla, protože jsem před koncem Honzova výkonu musela odjet s Jirkou Markem na stopy. Nicméně myslím, že Honzovi spravilo náladu nádherných 95 bodů na obraně – já ji opět neviděla, ale prý to měli kluci moc krásné! :-)
S Jirkou na stopě jsem měla možnost sledovat moc hezký Goranův výkon – v prvním úseku před předmětem lehce ověřil (asi jak vítr zavál pach mimo stopu), po prvním lomu bylo ověřování více, jinak vytýkán byl vysoký nos v některých místech a pomalejší označení předmětu. To Jirka asi správně komentoval slovy „Když já mám pomalý tempo, nemůže být ani pes rychlej!“ :-) Ale to už vtipkoval s rozhodčím, který mu práci Gorana ohodnotil na skvělých 92 bodů! Goran měl nádherné lomy a byl to opravdu hezký výkon! …zpoždění, které se nabralo ráno, nebylo ještě ani v poledne stažené, Jirkova skupina doháněla 15 minut skluzu…
Dnes ještě měla poslušnost Martina Bartůšková, a zde začnu body – když si někdo přečte 77 bodů, může si myslet, že to asi nebyla žádná velká sláva. Ale všichni na tribuně jsme se shodli, že ji pan rozhodčí opravdu pěkně oškubal – podle nás všech to mělo být rozhodně nad 80 bodů. Bragon se při jednom obratu zpomalil, ale hlavním průšvihem byl volný aport, kdy k němu Bragonek rozverně přihopkal, ještě rozverněji s ním skotačil nazpět k Martině, až jí ho upustil – chytila ho v letu napůl cesty k zemi. A pak bylo hodně bodů dolu za druhý povel s gestem k vyslání na áčko – nicméně já osobně myslím, že Martina situaci vyřešila moc dobře, zasvěcení vědí :-)
U Martiny bych ještě chtěla napsat, že jsem na ní dnes nepozorovala absolutně žádnou trému – a když jsem se jí po výkonu ptala, přiznala mi, že nervózní trochu byla. Umět se tak ovládat, aby to působilo, jak si vše jen užívá, a tak samozřejmě nepřenáší tolik své rozpoložení na psa (i když jsem přesvědčená, že nás mají ti naši miláčci stejně přečtené a cítí i to, co my si sami ani nepřipouštíme). Martiny výkony se mi oba líbily i z pohledu toho, jak se prezentovala ona coby psovod. A na toto téma ještě udivená poznámka Radka (je poprvé na MS a nezávodí dlouho – o to větší obdiv si zaslouží), je to opravdu zlatíčko :-) „Já jsem si myslel, že jsou všichni už vyzávodění profíci, kteří nejsou vůbec nervózní. Ale koukám, že když přijde na věc, jsou nervózní všichni!“ A to je určitě pravda, ale zdravá nervozita je určitě normální, jen ji člověk musí umět zvládnout – všichni závodníci mají můj obdiv! :-)
A nakonec Martiny obrana – při běhu na druhou maketu Bragon udělal kolečko a Martina musela dát druhý povel, aby se ten živel trochu umírnil – byl jak z čertova rance, při běhu štěkal, energie a natěšení s ním jen cukalo. Rozhodčí mu ale udělil suprových 89 bodů, vytýkal pár věcí: např. že by měl Bragon začít dřív vyštěkávat, pak třeba po povelu rychleji pouštět a více se soustředit na psovoda. Ale 89 za obranu je opravdu pecka a Martina je právem moc spokojená!
Český tým se za své dnešní výsledky rozhodně nemusí stydět a držte pěsti i zítra! D :-)
PS: Jinak ještě zmíním skvělé výkony loňského mistra světa Henrika Neumanna z Dánska, Finku Mari Kolkkalu, Švéda Tonyho Berglunda a Rusa Dmitry Dudukina – to, co jsem viděla, byla velká paráda, a to, co jsem od nich neviděla, prý také :-)

25. 10. – MS IFR 2014 je za námi!
Zdravím naposledy všechny, kteří českému týmu na MS IFR 2014 ve švýcarském Neuhausenu drželi pěsti, a zde ještě zpětně pár informací ke včerejšku, jak jsem slíbila :-).
Nemůžu se zbavit dojmu, že jakmile jsem byla ráno na hotelu přítomna, tak se něco dělo. Začalo to čtvrtkem a naší nepřítomností na hlášení týmů; pátek byl v pohodě, protože to jsem brzy ráno odjela s Radkem na stopy (i když i tam byl průběh veselý, jak víte ;-), nicméně včera jsme měli plánovaný odjezd v 9.00, abychom stihli poslušnost Zuzi a já pak odjezd s Martinou na stopy v 10.15. Když jsem ráno přišla na snídani, sdělily mi Darja s Kačkou, že je paní z hotelu jaksi nepříjemná. A když jsem šla platit, ptala se mne, kdy prý odjedeme. Když jsem jí pak tedy odvětila, že v neděli, jala se mi vysvětlovat, že to není možné, protože máme odjezd v sobotu. Krve by se ve mně nedořezal, ale byla jsem si jistá, že jsem rezervaci dělala do neděle – šla jsem si pro notebook s tím, že jí dokážu, jak se mýlí. Leč omyl, chyba byla na mé straně a já s hrůzou zjistila, že máme rezervaci skutečně jen do soboty… V hotelu čekali nějaký velký zájezd a neměli ani jeden pokoj volný :-( – což pro nás znamenalo během cca dvaceti minut se sbalit a vystěhovat, pokud jsme chtěli vidět Zuzi… Místo tedy poklidného rána a soustředění se na závod musel tým okamžitě sbalit fidlátka a opustit hotel…
Všichni ale přijali mé pochybení úplně v pohodě, se smíchem a naopak až moc dobře, řekla bych – během krátké chviličky jsme se sbalili a vyklidili pokoje. Ale musím přiznat, že výčitky ve mně včera byly hodně dlouho a bylo mi opravdu líto, že jsem tohle vyvedla, neumím si to úplně vysvětlit…
Včera jsme na stopy odjížděly s Martinou a Ilonou v době, kdy Zuzi začínala cvičit, neviděly jsme tedy vůbec nic, nicméně víme, že se nepovedla vysílačka, Olex si lehnul až na třetí povel, a proto taková bodová ztráta. Včerejší odjezd na stopy byl úplně něco jiného než to, co se dělo první den – včera jsme dostali všichni nejdříve instruktáž, kudy se pojede, kolona také cestou dvakrát stavěla, aby si vedoucí přepočítal všechna auta – zjevně se už organizátoři poučili, včerejší odjezdy na stopy byly bezproblémové, ba co více – vzorové!
Stopy byly kousek dál než předchozí den, byly to opravdu krásné louky, ale i na nich se jednotlivé terény mezi sebou mírně lišily. Martina si vylosovala hned první stopu ve skupině, a když Bragon vyšel od nášlapu podél hlavní silnice, cca tři metry od ní, kde stála zaparkovaná auta plná psů a všude byla spousta lidí, odmítali jsme všichni věřit… Ale je to profík, nenechal se rozhodit, sem tam šel jen s vyšším nosem, terén pro něho byl příliš jednoduchý. Rozhodčí pak penalizoval kromě zmíněného vyššího nosu pomalejší označení předmětu, jinak myslím nádherných 96 bodů mluví za vše! :-)
Honza šel na stopu hodně daleko od meeting pointu, měl nášlap na takovém divném místě – v ostrůvku v křižovatce mezi třemi silnicemi, ale Canyho to naštěstí nijak nerozhodilo, jeho stopy jsou plné energie, jde v tempu, chtivě a je krásné se na něj dívat. Ale bohužel Cany dva z označených předmětů držel v hubě, okusoval je, takže 5 bodů šlo dolů – celkově 91. I tak je to rozhodně krásný výsledek. I když si asi všichni závodníci říkají, že „kdyby“ tohle a tamto, mohlo být jinak. Ale počítá se jen to, co je zapsáno, a tak to prostě je, co naděláme… :-)
Mezitím, co jsme byli my s Martinou, Ilonou, Honzou a jeho Mončou na stopách, na stadionu podal krásný výsledek Radek Amler s Arbym – poslušnost za 87 je parádní výkon :-). Radek je pro mne osobně velkou hvězdou našeho týmu – nováček, který nemá velké zkušenosti s takovýmito závody, co já vím, tak ani neměl závodní ambice, a jen svou pílí a pokorou došel tak daleko! Samozřejmě měl to štěstí, že mu dopřálo zdravého a šikovného psa, ale bez své důslednosti a práce by nikdy nedošel tak daleko. Radek je navíc člověk s velkým srdcem, skromný a v mých očích až lehce plachý, o to víc mu jeho úspěch přeju. A stejně tak i Martině – oba s Radkem obhajovali své divoké karty, a povedlo se! :-)
Na tomto místě ale musím říct, že náš tým netvořily individuality, z nichž by šla každá za sebe – byli jsme jedna skvělá stmelená parta, která se podporovala, fandila si, věděli jsme o sobě a navzájem si přáli. Jako vedoucí týmu chci říct, že jsem opět (stejně jako v případě MS v Rottweilu před dvěma lety, ale i na MS FCI FH 2014 a MS FCI IPO 2014) měla ve svých svěřencích lidi, kteří mne respektovali a poslouchali, nebylo třeba se s někým byť jen v náznaku dohadovat nebo cokoli si nějak nepříjemně vysvětlovat – co jsem řekla, to platilo. Takže už nyní chci na tomto místě poděkovat všem závodníkům za jejich profesionalitu, s takovými lidmi je čest a radost spolupracovat! :-)
Když se vrátím k Radkovi, tak myslím, že jeho obrana za 94 bodů mluví za vše, stejně tak u Zuzi! Jirka Marek podal na letošním mistrovství své nejlepší výsledky – 88 za poslušnost je podle mne více, než Jirka očekával, a obrana za 90 bodů byla snížena za neoběhnutí 4. a 5. makety, jinak prý byl Goran nejrychlejším psem na obranách! :-)
 Český tým obsadil na MS IFR IPO 2014 neskutečné 2. místo – je to historický úspěch RKČR a myslím, že všichni už vědí, že s českým týmem se musí počítat!!! Děkuji všem, kteří mají zásluhu na hladkém průběhu celého mistrovství z naší strany, a to zejména Kačce Hájkové za krásné fotky (a jejich zpracování, kdy místo toho, aby se Kačka bavila nebo sledovala na stadionu závod, zpracovávala pro mne fotky), Darje Kahanové za pomoc na stadionu, když já jsem byla na stopách, a Petře Růžičkové za vkládání příspěvků a fotek.
Ale hlavní dík patří závodníkům za skvělou reprezentaci České republiky – a pokud někdo říká „neudělali jste ostudu“, tak se plete, protože český tým rozhodně obhájil svou pozici obávaného družstva a s Čechy se počítá!!!
Za rok budeme bojovat v Itálii a pak ve Finsku! :-)
Draha Mašková, vedoucí týmu 2014

Reprezentace děkuje sponzorům – firmě Brit a Dogs4me.

Výsledky:
Zuzana Marthalerová a Osiris Ballotada: A 94, B 87, C 94, celkově 275 bodů – 6. místo
Jan Kuncl a Arco Fei z Benáteckého dvora: A 91, B 87 a C 95, celkově 273 bodů – 9. místo
Jiří Marek a Goran od Syrůvky: A 92, B 88 a C 90, celkově 270 bodů – 12. místo
Radek Amler a Arby Bianco Dux: A 84, B 87, C 94, celkově 265 bodů – 20. místo
Martina Bartůšková a Bragon Kazibe: A 96, B 77 a C 89, celkově 262 bodů – 27. místo
Náš tým obsadil 2. místo! :-)

Gratulujeme naší reprezentaci za úžasné výkony a skvělá umístění!

Všechny fotografie k vidění na stránkách z Benáteckého dvora