FOTOGALERIE z MS IFR 2018, autor Lucie Spálenková

Celkové výsledky MS IFR 2018 ke stažení zde. 

Pořadí družstev:
1. Švédsko (815 b.)
2. Dánsko (790 b.)
3. Belgie (783 b)

Nejlepší stopa: Henrik Neumann, Dánsko (97 b.)
Nejlepší poslušnost: Madde Daleo, Švédsko (96 b.)
Nejlepší obrana: Ivo Aerts, Belgie (96 b.)

23. 9. – Zpráva č. 10 aneb Finále MS IFR IPO 2018

Pěkné nedělní ráno všem příznivcům sportovních rottweilerů a fanouškům českého týmu! :-) Vrátím se nejdříve ke včerejším stopám, protože odpoledne nás ještě čekal výkon Pavlíny s Tequelou. Počasí se kolem třetí hodiny výrazně změnilo, obloha se zatáhla, vítr zesílil a holandskou rovinu začal opět skrápět déšť, bylo chladno a nevlídno. Pavlína si vylosovala stopu číslo tři, Elina pracovala až do předposledního úseku intenzivně a poctivě, ale bohužel před posledním lomem zvedla hlavu, všimla si stojících pořadatelů na cestě před sebou, zakoukala se na ně, radostně zavrtěla ocáskem, a bylo po stopě. Škoda, Pavka je zkušený závodník a silná osobnost, ale že by ji nedokončení stopy nemrzelo, by jistě nebyla pravda…

Ze stop jsme se všichni vrátili na stadion, kde za stálého, mírného deště začal kolem půl sedmé nástup na vyhlášení výsledků a ukončení závodu. Začalo se nejlepšími disciplínami, následovaly nejlepší týmy a jednotlivci, kdy třetí místo obsadil Ossian Modin ze Švédska, druhé místo Ivo Aerts z Belgie a mistrem světa IFR IPO se opět stal ruský reprezentant Dmitry Dudukin. Jeho obdivuhodný výkon je neuvěřitelným úspěchem a zúročením práce tohoto ruského „medvídka“, jak mu myslím nejen my říkáme – je to člověk, kterého nepotkáte jinak než s úsměvem na tváři, dovolím si tvrdit, že jeho úspěch mu všichni přejí, hluboký respekt. Velký obdiv také patří Ilče Procházkové, která dopadla nejlépe z českého týmu, a i když zatím nejsou nikde výsledky, vypadá to na cca 11. místo! :-) ...přičemž polovina účastníků nesplnila limit, masakr...

Po ceremonii začal večírek, v party stanu vedle baru, kde bylo rozlosování – podávaly se nějaké masové směsi, guláš, hranolky, brambory a rýže, těstovinový salát a nějaké pomazánky; nebylo to špatné, ale nebylo to ani nic zvláštního, místa bylo málo, pití si platil každý sám, loni Belgie i mnohá jiná předchozí mistrovství byly lepší. A abych tedy shrnula úroveň letošní akce – pořadatelů byla spousta, byli až na výjimky velmi milí, ale nemohu odpustit noční změnu harmonogramu, a hlavně nestejný metr v posuzování rozhodčích, zejména na poslušnosti a obraně. Budu stále (možná naivně) tvrdit, že na mistrovství světa nepatří politika, také že i rozhodčí ze „staré školy“ by měl umět ohodnotit projev a drive psa, je zde prostě několik aspektů, které českému týmu celkový dojem z akce bohužel snížily.

…na druhou stranu bylo hrozně fajn být celou dobu spolu, sešli jsme se parta lidí, kteří se někteří vůbec neznali, někteří měli spolu třeba i nějaké dávné nevyřešené bolesti, ale v Holandsku to všechno padlo, užili jsme si jej bez sebemenšího tření opravdu jako parta. Musím říct, že smekám klobouk před Hynkem, kterého jsem kdysi poprvé viděla na mistrovství světa v Dánsku, kde cvičil s Vašonem. To, že dokázal změnit výcvikové metody a udělat psa způsobem, jakým má připraveného Saye, to je pecka. Když jsem uviděla při oficiálním tréninku jeho práci s klikrem, klesla mi brada. Hynkova Jitka je správná ženská od rány, neuvěřitelně vtipný člověk, včera nás téměř rozbrečela smíchy, když líčila jejich odjezd na stopy – Hynek si musel odskočit na záchod, a jen co zmizel, tak samozřejmě kolona nastartovala a chtěla odjet. Takže Jitka v panice vyběhla k Follow me car a vysypala ze sebe cosi jako „Handler is WC! Tojlet!“ Samozřejmě navigátorka pochopila a počkala i na Hynka, Jitka je prostě ženská, kterou nic nezastaví, a když nám třeba včera večer při společném posezení vykládala o jednom závodníkovi, který si prý „kdykoli jde na stopy, rozbije hubu“, protože pokládá pamlsky velmi zvláštním způsobem, tak to jsme opravdu všichni brečeli smíchy.

Celý tým z mého pohledu držel pohromadě, škoda, že ve čtvrtek a pátek nebyl vůbec čas na společné večerní posezení, protože to jsme podnikli ve středu a včera se nám to u nás s Luckou tak nějak přirozeně zvrhlo, že místo psaní a zpracovávání fotek jsme se bavili až do půlnoci se závodníky, a zejména Milošovy historky způsobily to, že jsme měli všichni záchvaty smíchu a bolely nás od něho pusa i břicho. Miloš je správný řízek, který řeší věci svým chlapským způsobem, je to absolutně spolehlivý parťák do nepohody. Já mu vděčím za to, že ještě chodím, protože před odjezdem jsem si při charitativním běhu pro nadaci Terezy Maxové dětem zničila patu, téměř zhojený puchýř jsem si znovu doničila při pokládání tréninkové stopy pro Pavku, a včera ráno jsem to měla v tak příšerném stavu, už jsem bolestí nemohla vydržet v zavřené botě. Miloš mi půjčil své o pět čísel větší boty s volnou patou, vypadala jsem v nich jako cvok, jedno mi to tedy nebylo a snažila jsem se na sebe moc neupozorňovat :-), ale přežila jsem, a to je hlavní :-) …sem tam si bot někdo všiml, se zájmem si mé nohy prohlédl, ale což…

Za chvíli s Luci opouštíme kemp, jedeme vyzvednout doklady na stadion, které pak závodníkům pošlu, aby tam nemuseli, no a tímto pro nás končí letošní MS! Troufám si říct, že ať jsou výsledky jakékoli, ostudu jsme neudělali. Vše je potřeba brát jako zkušenost, a že jsou některé věci nespravedlivé, je smutné, na MS politika nepatří…

Chtěla bych ještě jednou poděkovat týmu, že byl tak skvělý, jak byl, jako vedoucí mne respektovali a nenastal sebemenší problém. Lucka Spálenková je neuvěřitelný dříč a nadšenec, je s ní legrace, je na ni spoleh, je součást party a smíšek. Luci, moc Ti děkuji, byla jsi jako vždycky úžasná a český tým má asi jako jediný pořádné fotky. Obě s Luckou nás včera překvapilo a opravdu hluboce dojalo, když nám Miloš před večírkem jménem celého týmu, který mu stál za zády a usmíval se, předal každé jednu kytici růží s poděkováním. Nečekaly jsme to a měly jsme slzy na krajíčku a knedlík v krku obě…

Děkujeme ještě jednou sponzorům, firmám Northsay, KRKA, Husse, Komíny HORN a panu Frankovi za velkorysou podporu, Rottweiler klubu za důvěru a jmenovitě Jirkovi Janouškovi za pomoc při správě fotogalerie a čehokoli, co jsme s Luckou potřebovaly.

Ať vám to skvěle cvičí, mějte rádi své rottweilery, užívejte si každou chvíli a společný život s nimi a buďte všichni zdraví, poslední pozdrav z Holandska zasílají DaL :-)

22. 9. – Zpráva č. 9 aneb Stopařské dopoledne

Podle plánu jsme se dnes ráno v 5.30 sešli na parkovišti Miloš s Matějem a já s Luckou, abychom byli včas připraveni na odjezd na stopy v 6.15 od stadionu. Follow me car nás dvacet minut vodilo přes asi sto padesát kruhových objezdů mezi malebnými holandskými domečky, které jsou ale z našeho pohledu jeden jako druhý, a tak kdyby nás někde uprostřed vysadili, bloudíme tam dodnes… :-) První skupina, v níž Miloš byl, dojela na místo za tmy, rozednívalo se opravdu až s prvním výkonem. První stopu si vylosovala rakouská závodnice, stopu ale bohužel nedokončila. …pokud má být stopa hodinu stará a vypracování bylo v sedm hodin, tak je museli pokládat ještě za černočerné tmy. Neumím si to opravdu moc dobře představit… Miloš si vylosoval stopu číslo dva – btw. losuje se na klasických mariášových kartách, přičemž eso byla stopa číslo jedna. Ares šel první úsek s plnou koncentrací a nízkým nosem, ale ztratil se na lomu, takže stopu ukončil se 20 body, bohužel. Jeho kladeč pak ve stopě sem tam chodil, než našel a posbíral předměty… Z Milošovy skupiny závodníků dokončil stopu pouze jeden ze čtyř. Ihned po Milošově stopě byla skupina, v níž nastupoval Hynek Procházka. Věděly jsme, že nestihneme dojet zpět na meeting point, takže jsme měly s Luciášem domluvené, že pojedeme za rozhodčím. To jsme ovšem netušily, že nás čeká závodní jízda, neboť terény první a druhé skupiny od sebe byly celkem dost daleko, a na přejezd měl rozhodčí jen čtyři minuty. Takže než jsme se stihly posadit do auta, malé holandské autíčko vyrazilo tryskovou rychlostí a my jsme za ním vlály jen s velkým úsilím. Jet s námi chtěl i Miloš, ale toho jsme ztratily hned na prvním kruháči… Nakonec jsme zvládly auto rozhodčího následovat až na určené místo, ale byla to jízda o život :-). Druhá skupina měla stejně jako ta první moc pěkné terény, je to cca 10 cm vysoká tráva, poměrně hustá a šťavnatá. Ale většina psů nedokončila stopu hned kvůli prvnímu lomu, takže včera byl rozhodujícím faktorem nízkých bodů na stopě určitě hodně vítr, ale pak bych řekla, že půjde i o našlapání stop, zejména právě lomů… Hynek se Sayem měli čtvrtou stopu ve skupině a začínali asi kilometr uprostřed jednoho terénu – dovnitř žádní diváci ani vedoucí týmů pouštěni nejsou. A nutno říct, že stopy jsou opravdu poctivé, žádné zkracování a úlevy, a pokud jde o tvary, tak zatím jsme viděly nejvíce šneků a hradeb, klasické „erko“ jen výjimečně (prostály jsme s Luckou nakonec na stopách celé dopoledne). Say šel nádherně, v prvním úseku jednou ověřil na obě strany, ale problém přišel na prvním lomu – ztratil se, ale poctivě pracoval, po chvilce se pak našel a zbytek stopy byl z hlediska diváka opravdu působivý, sledovali jsme psa s nosem nízko u země, pracujícího v rovnoměrném tempu a s pěknou intenzitou. 85 bodů, a omlouvám se za jednotvárnost, považuji za nepochopitelně nízké. Ve čtvrté dnešní skupině nezvládl Lexus Jirky Čermáka protivítr po druhém lomu, takže kluci skončili se 44 body, ale do onoho druhého lomu krásná práce, Lexus pracuje v tempu a s chutí, ale se silným protivětrem si bohužel neporadil… Stopa nedopadla dobře ani pro Jardu s Erebosem, kluci si vylosovali první stopu a měli jen čtyři minuty na přípravu, což pro ně bylo málo, Erebos se rozešel a po cca deseti metrech skončil. Takže zatím nejlepší dnes byla Ilona s  Čertíkem, předvedli fantastický výkon, nádhernou intenzivní práci, jednou větší ověřování lomu, ale jinak radost se podívat. Rozhodčímu se Ilona s Čertem také pekelně líbili, protože je obdaroval nebeskými 92 body! :-) Takže držte pěsti Pavlíně s Elinou, v 15.15 odjíždíme ze stadionu a v 16.00 stopa, dáme vám vědět. V 18.00 má být vyhlášení vítězů a ukončení závodu, takže po Pavčině stopě se na stadion vrátíme a zůstaneme i na galavečer. Takže pokud bude ještě jedna reportáž dnes, tak asi stejně jako včera až v podobnou pozdní hodinu, nebo možná i zítra. Krásný den, z terénu zdraví Draha a Lucka, které vděčíte za nádherné fotky na webu a Facebooku a jeho spravování :-)
PS: Omlouvám se za případné překlepy a stylistické nedostatky, nemám vůbec čas si texty po sobě číst, natož si s nimi hrát, takže děkuji předem za shovívavost :-)

21. 9. – Zpráva č. 8 aneb První den MS IFR IPO 2018

Začátek prvního dne Mistrovství světa IFR IPO byl pro nás, jak už víte, velmi nemilý kvůli změněnému harmonogramu, o kterém se nám nikdo neobtěžoval říct. Přiznávám, že já jsem se naopak obtěžovala dojít to vytknout pořadatelům, protože opravdu nechápu, na co má tým svého vedoucího – jak se má o své závodníky postarat, když nemá základní informace?! Tak snad již nedojde k žádné další kalamitní změně. Ve finále bylo ale odpoledne pro výkony lepší, dopoledne totiž silně foukalo a chvílemi do toho i velmi intenzivně pršelo, zato odpoledne již bylo střídavě polojasno až oblačno a velmi příjemně. Studená sprcha přišla zcela z jiného směru, než byla zářijová podzimní obloha…

Jako první na poslušnost nastupovala Pavlína Fialová s Tequelou von Avalon, harmonogram byl v tu dobu již o nějakých třicet minut zpožděný (a do večera se zpoždění vyšplhalo na necelou hodinu). Česká dámská jízda byla ve znamení velmi pozorné ovladatelnosti, místy se Elina lehce předcházela, rozhodčí při posudku vytýkal například pomalejší odložení do sedu nebo kontakty při přinesení aportu, ale jako celek byl výkon energický, svižný, příjemně koukatelný a 90 bodů hodnotím (nejen já) jako velmi lakonický verdikt, 2–3 body tady prostě chyběly, vycházím z hodnocení jiných výkonů. Bohužel pan rozhodčí z mého pohledu nedržel stejný metr na všechny, na což doplatil také Hynek Procházka se Sayem Holubí dům, jejich 93 bodů na poslušnosti je sice na první pohled parádních, ale kluci měli mít opět o ty cca tři body víc, a věřte mi, že to nepíšu jen kvůli tomu, že jde o český tým. Hynek musel použít druhý povel na položení psa na vysílačce a rozhodčí vytkl i druhý povel na dlouhodobém odložení pro položení psa, jinak byl výkon opravdu fantastický. Třetí luxusní poslušností byla práce Miloše Sladkovského a jeho Arese Black Artemis, pro oba to byla první účast na MS a Miloš si fakt hezky poradil s trémou a předvedl svého psa v tom nejlepším světle. Bodíky dolů šly například za pomalejší odložení do lehu a pomoc tělem při tomto cviku, na metrovce bylo také škrábnutí drápky. Poslušnosti se českému týmu dnes opravdu povedly, moc ráda bych vyzvedla výrazně radostný projev Ilonina Čertíka, který se na svou psovodku koncentroval, a především měl skvělý projev – za mne nejhezčí dnešní překvapení a byla jsem z nich na place nadšená. Body jsou body, ale dojem z výkonu parádní. Jirkovi Čermákovi se při odchodu z dlouhodobého odložení Lexus připletl pod nohu, takže na něj šlápl, což ho bohužel rozhodilo a celý výkon tím byl poznamenaný. Ve výkonu bylo více všelijakých chybiček, například po odložení do lehu následovalo proměnlivé tempo přivolání a po odložení vestoje šel Lexus za psovodem. Jarda Marek, místo aby šel první ráno, šel na poslušnost i obranu jako úplně poslední. Obě disciplíny byly podařené, kluci si na place vyloženě ladí a jejich práce byla důstojným uzavřením dnešních výkonů při obou disciplínách, přičemž kdyby nevypadl jeden závodník v Jardově poslední skupině, tak by se snad už opravdu končilo za tmy, takto se skončilo kolem osmé a viditelnost smrákajícího se dne byla na hranici.

Obrany českého týmu dnes byly snad prokleté… Elina Pavlíny Fialové si pěkně zazlobila, opakovaně například napadala rukáv při dohlídání, a tak šlo celkové hodnocení pod limit. Kontrolák Hynkova Saye byl jeden z nejlepších dnešního dne, ale při jednom boji Say sklouzl z rukávu, vyštěkání mělo být zahájeno okamžitěji, některé zákusy mohly být pevnější, takže to rozhodčí spočítal na 73 bodů – dojem z výkonu byl ale skvělý. Největší smůlou však bylo ukončení výkonu Miloše s Aresem, který v první části obrany neunesl tlak a pustil rukáv, načež rozhodčí okamžitě zareagoval ukončením výkonu. Miloš se s tím popral statečně, ale mrzí to samozřejmě nás všechny. Obrany Ilony, Jirky a Jardy byly moc pěkné, tady k tomu není třeba více psát – snad jen pogratulovat! :-)

Na stopách se dnes dopoledne nepracovalo vůbec dobře, strašně foukalo, a když píšu „strašně“, tak to tak myslím – na stadionu vítr převracel i stany a stojany se zbožím, nebyla to vůbec žádná legrace a dnešní dopolední stopaři měli bohužel nešťastný los, za celé dopoledne byly jen tři výsledky nad limit… Tak držte pěsti na zítřek českému týmu, aby se počasí trochu umoudřilo, začíná v 7.00 Miloš, hned v další skupině nastupuje Hynek ad. podle plánu, který se snad už nezmění. My s Luckou a Milošem odjíždíme v 5.30 na stadion, odkud se odjede na stopy, kde my nejspíš budeme čekat i na další skupiny, uvidíme…

Ještě považuji za důležité zmínit jednu situaci, ke které dnes došlo. Když byl na výkonu Belgičan Pascal Dehaene, který cvičil ve dvojici s naším Jardou, tak přesně v momentu vyřknutí povelu pro vyslání psa na áčko zatroubila na tribuně nějaká chytrá německá fanynka na trubku, pes se lekl a pro aport nešel – cvik měl kvůli ní za nulu. Pořadatelé tam aport nechali ležet, takže při vysílačce pes vyrazil přímým směrem pro aport, s nímž se vrátil cestou přes áčko ke svému psovodovi. Diváci ho zahrnuli potleskem, ale 25 bodů, o které tato dvojice přišla a které by jim hned udělaly jiný výsledek než 71 bodů, tak ty jim už nikdo nevrátí. Pan rozhodčí před udílením bodů obvinil tribunu z nevhodného chování a z toho, že měl psovod zkažený výkon, protože jinak byl celý úvod excelentní. Při hodnocení tohoto výkonu pan rozhodčí jen těžko mluvil, hlas mu svíraly slzy a myslím, že jako Němec se velmi styděl za příslušníky svého národa, kteří Pascalovi, který je navíc neuvěřitelný sympaťák a bezva chlap, vzali šance na hezké umístění…

Za pár hodin zase vstáváme, takže končím s romány, přeji dobrou noc a zítra se ozveme, držte i dál pěsti českému týmu! :-) D

21. 9. – Zpráva č. 7 aneb Zahájení výkonů MS IFR IPO 2018

8.30: Před cca půl hodinou se část týmu vrátila ze stadionu, kde jsme se chtěli podívat, jak bude vypadat posuzování a co se bude dít. První dva závodníci byli připraveni včas, jeden z nich byl domácí závodník, by bylo tedy asi divné, aby pořadatelé včas nedali vědět svému želízku v ohni… Výkony byly zahájeny ve tmě, a byť je areál obrovský a některá hřiště mají osvětlení, tak zrovna tento náš ho nemá… Takže první výkon se utápěl v temnotě, ale pak už naštěstí začalo svítat. Rozhodčí hodnotí výkon podrobně, tak jak se má, ale končil s malým zpožděním, takže asi bude třeba hlídat čas. Co se ale nepovedlo, tak že vedoucí placu připravili na výchozí bod a dlouhodobé odložení druhou dvojici závodníků podle harmonogramu, tj. v 7.25, ale rozhodčí ještě dlouho mluvil, takže psi připravených závodníků postupně ztráceli koncentraci. Tohle určitě není dobré…

A ještě k počasí – dnes se nám velmi změnilo, k horšímu zatím, bohužel. Hodně fouká a chvílemi s různou intenzitou prší. Na stopách to bude dneska nic moc, uvidíme zítra. Na stadion odjíždíme před jedenáctou, protože v 11.50 nastupuje na plac Pavlína, držte tedy pěsti. A mějte hezký den :-) D

21. 9. – Zpráva č. 6 aneb Všechno je jinak

Hezké ráno přejeme do Česka, tady v Holandsku je nyní (aktuálně je 5.00) velmi větrno. Nepříliš slunečno – v přeneseném slova smyslu – ale bude dnes asi na stadionu. Nevíme totiž, co slušného si myslet o tom, že je zcela změněn harmonogram. Ano, pořadatelé předesílali nějaké změny na sobotu kvůli háravkám, ale že překopou celý harmonogram, to je tedy síla. Takže my od včerejška máme auta i se psy před kempem, abychom zjistili, že ráno nejde na plac ani Jarda, ani Pavka na stopu… Dát někdy o půlnoci na FB změněný harmonogram (čekala bych, že vedoucí týmu někdo třeba obvolá, pošle to hlavně jim, aby si obstarali týmy, ale nic takového nepřišlo…), to je teda silný kafe. Mne naštěstí včas vzbudil Jirka Čermák, takže jsem mohla zařídit ostatní, ale kdyby to neudělal, taky bychom možná ráno odjeli všichni zbytečně na stadion a tam koukali jak zjara… Takže se tam jedeme s Luckou stejně podívat, jinak podle nového harmonogramu nás dnes čeká jako první český výkon Pavlína v 11.50. Držte závodníkům pěsti, dnes to asi budou velmi potřebovat…

PS: …a na place jako první nastupují nižší čísla, nikoli lichá, startovní číslo 1 není.

20. 9. – Zpráva č. 5 aneb Nezapomenutelné rozlosování

„Nechval dne před večerem!“ říká se. Neboť jak bylo do našeho oficiálního tréninku vše na jedničku, druhá část dne, zakončená rozlosováním, už žádná hitparáda tedy, spíš naopak… Na stadion jsme přijeli kolem 15. hodiny, abychom v 15.30 zhlédli zkušebního psa. Při poslušnosti nás dost zaskočilo dlouhodobé odložení, kdy pes a fena mají místa za sebou, psovod odchází do první vyštěkací makety, přičemž třetí (bráno v kontextu obran) je volná, a především celková vzdálenost, kterou psovod od odloženého psa urazil, byla 65 kroků místo průměrných 30, které stanovuje zkušební řád… Skupinka se pohybovala hned za výchozím bodem, takže poté, co z ní psovod vyšel a postavil se na výchozí bod před odkládačkami, mu za zády odcházeli čtyři členové skupinky… Trochu divočina. Figuranti při boji vyvíjejí opravdu velký tlak na zvíře a při kontroláku, těsně před střetem, je pes zastrašován více než intenzivně oproti tomu, jak jsme u nás zvyklí… Celkově ukázka B a C nastolila spíš chaos a zmatek, než že by ukázala, jak to má vypadat.

Na poradu vedoucích týmu jsem odcházela s několika otázkami, respektive s požadavkem na sundání všech maket (kromě tradiční jedné pro psovoda na dlouhodobém odložení) a s tím, že psovod od psa odchází na nepřiměřeně velkou vzdálenost, že to by mělo být jinak. Naštěstí bylo více vedoucích týmu stejného názoru, takže jsme dosáhli toho, že na poslušnosti bude na place pouze jedna obvyklá maketa a ta bude blíž místům na odložení. Jinak co zajímavého bylo ještě řečeno? Na stopy se odjíždí 45 minut před výkonem, skupinky jsou po čtyřech, stopovačky se neměří, neboť jak pravil finský pan rozhodčí Tero Oravasaari – zkušební řád stanovuje stopovačku o délce 10 metrů, a pakliže bude nějaká zjevně kratší, bude přeměřena, a pokud se kratší délka potvrdí, následuje okamžitá diskvalifikace. Pan rozhodčí na mne působil velmi rozumně a vlídně. Rozhodčí na poslušnosti, Benno Galonska z Německa, zdůrazňoval přesné dodržování kroků, tj. např. pokud zkušební řád stanovuje 15 kroků, bude penalizace za 14, 16 i cokoli jiného. K obranám nic zvláštního snad ani nebylo…

Vlastní slavnostní nástup a zahajovací ceremonie proběhly hezky, ale odchod z placu byl se zmatky, neboť hlavní pořadatel pronesl, že nyní slavnostní zahájení končí a uvidíme se na losování, takže když se nic nedělo, týmy začaly odcházet, ale měli jsme odejít asi organizovaněji, neboť naběhli pořadatelé, zase nás vrátili, pustili hudbu, a teprve poté jsme odešli všichni. No, trochu zmatek…

 …což ovšem nebylo nic proti tomu, co nás čekalo na losování… Českému týmu jsem na poradě vedoucích vylosovala druhé pořadí, což bylo naše jediné štěstí, protože muset setrvat déle v místnosti u baru, kde bylo pár stolů a absolutně ani hnutí, tak to by nás asi moc netěšilo. Losování totiž proběhlo v naprosto nedostatečném prostoru, lidé si neměli nejen kam sednout, ale ani kde stát, nedýchatelno a nepropustná mačkanice… Nakonec je na letošním MS 62 účastníků, z toho jsou 2 háravky; jako první si nalosovali startovní čísla (která byla ukryta v celkem hezkých taškách) Rakušané, a díkybohu pak my. Takže jsme sice mohli hned odjet, ale bohužel jsme zjistili, že máme oba dny výkony hned ráno, a protože náš kemp otevírá závoru na vjezd/odjezd až v sedm hodin, museli jsme auta nechat za recepcí. S majitelem kempu nebyla rozumná mluva, a než abychom riskovali, že se mi ho ráno nepovede vzbudit, tak jsme raději nechali auta za závorou…

Takže ráno v 6 hodin odjezd s Jardou, Pavka přijede chvilku po nás, takže stihnu dohlédnout na přípravu Jardy před výkonem a pak odjet s Pavkou. Držte jim pěsti, stejně tak samozřejmě všem ostatním zítra, ozveme se! :-)

…v minulém příspěvku jsem děkovala sponzorům a RKČR, ale poděkování patří týmu, jsou fakt zlatí… A Lucce Spálenkové, která je parťákem do nepohody a je nepostradatelnou součástí a fotografem týmu. Na slyšenou tedy zase zítra! D :-)

20. 9. – Zpráva č. 4 aneb Veterinární přejímka a oficiální trénink za námi

Český tým dnes ráno v 7.30 opustil kemp, protože nás v 8.30 čekala veterinární přejímka. Musím říct, že okolo stadionu je opravdu velké množství parkovacích ploch, nejsou zde žádné třenice o volná místa, navíc pro závodníky před výkonem je vyhrazeno stání co nejblíž vstupu, takže toto je super. Parkoviště je také kompletně zastíněné vzrostlými stromy – i v tomto pěkném polojasném počasí (aktuálně je zde cca 22 stupňů Celsia) je pobyt pro psy v autech snesitelný, počasí zatím akci příjemně přeje.

Veterinární přejímka byla u tréninkového placu vedle stadionu, nejdříve proběhla kontrola čipu každého zvířete, poté se veterinářka vždy psovodů zeptala, zda může na psa sáhnout – a poslechla si srdíčko (u belgického týmu kontrolovala i zuby, ale poté, co ji málem očesala jedna fenka, tak od toho asi upustila, protože od českého týmu už zuby nechtěla), u samců navíc kontrolovala i varlata a všechny psy chtěla vidět v chůzi. Veterinární přejímka proběhla naprosto hladce, jediný infarktový moment jsem zažila já, když jsem se lekla, že nemám očkovák Jirky Čermáka… Nakonec se samozřejmě ukázalo, že ho mám, ale vyděsila jsem na chvíli Jiříka a sebe tedy taky:-).

Na oficiální trénink český tým nastupoval jako třetí v pořadí po Rakousku a Belgii, přičemž belgickému týmu se na poslušnosti servali dva psy, nic moc podívaná… Pořadatelé bedlivě hlídali časy každého týmu, cca deset minut před zahájením upozorňovali mikrofonem na blížící se počátek tréninku, a bylo jich v akci opravdu hodně na to, aby vše probíhalo naprosto hladce. Pro nás položili druhou, čtvrtou a šestou maketu, druhá strana zůstala postavená, protože tak to bude i během závodu (tj. během poslušností budou na jedné straně placu postaveny makety).

Jako první z českého týmu odcházel na dlouhodobé odložení Jirka s Lexusem, cvičila Pavlína s Tequelou a ihned po jejich vysílačce už zahájil výkon Hynek se Sayem. Po nich Ilča s Certhem, Jarda s Erebosem a na závěr Miloš s Aresem. Většina si udělala metrovku, áčko a vysílačku, revíry si udělali Pavlína, Ilona a Miloš. Jako pomocníci byly zapojeny i doprovody, a především pomáhal s motivačními předměty na vysílačce a se zákusy na obraně Milan Novotný. Stihli jsme vše v krásném čase, ještě tři minuty nám zbyly, oficiální trénink proběhl ke spokojenosti všech.

Zatímco já nyní (12.30) píšu, Lucka Spálenková si zve jednotlivé závodníky na focení – fotí se nejen se svými psy a doprovody, aby měli krásné fotky na památku, ale také se sponzorskými dary, takže bych na tomto místě ráda poděkovala firmě NORTHSAY, která tým luxusně oblékla, ale také KOMÍNŮM HORN a panu KARLU FRANKOVI a jeho Terezskému dvoru, kteří tým obdarovali tak vysokou hotovostí, za kterou jsme zaplatili téměř celé oblečení. Nesmíme zapomenout na neuvěřitelně štědré dary od firmy KRKA a jejich FYPRYST – každý závodník dostal cestovní tašku plnou širokospektrálních spotů a odčervení, no a v neposlední řadě si stejně tak vážíme krmení pro aktivní psy od švédského výrobce kvalitního krmení, firmy HUSSE – 20kilový pytel a sleva pro další odběry krmení je velmi štědrým dárkem. …no a kde bychom byli, kdyby nebylo ROTTWEILER KLUBU ČR – děkujeme! :-)

Ve 14.30 odjíždíme na stadion, protože v 15.30 bude zkušební pes, v 16.00 porada vedoucích týmů a v 17.30 už nás čeká slavnostní nástup se psy a zahájení akce. Rozlosování bude od 20.00, takže večer se vám ještě jednou přihlásíme – s krátkým infem a fotkami! :-)

Mějte pohodové odpoledne, posíláme srdečný pozdrav z Holandska! :-) D

19. 9. – Zpráva č. 3 aneb Trénink stop a Ilonin modrý sáček

Na podvečerní stopy jsme odjeli ve složení Pavka (a její manžel Petr), Ilča (a její nepostradatelné druhé já Martina Bartůšková), Hynek (a Jitka s Vašíkem) a Miloš (a jeho chovatel Vladimír Kvapil). Odjezd ze stadionu na cca 5 minut vzdálené terény byl mírně zdlouhavý, pořadatelé nás nechali chvilku čekat, aby nás nakonec dovedli k travnatým terénům, které byly na jedné straně silnice nedávno pohnojené a na druhé celkem značně pošlapané. I tak myslím ale všichni potrénovali v rámci možností a ke své spokojenosti, a to nejlepší přišlo na konec, kdy při odchodu ze stopy Ilčin Čertík vykonal v trávě potřebu – v tu chvíli k ní hbitě přiskočil jeden z pořadatelů s modrým igeliťákem, aby poklad nenechala náhodou jen tak v poli, ale odvezla si jej s sebou. A tak Ilča hledala a hledala, až bohužel proti své vůli našla, a tak posádka jejich auta odjížděla i s vyvoněnou nadílkou a nasmáli jsme se tomu ještě při večerní poradě týmu, která se nesla nejen v pracovním duchu (příprava na zítřejší den, tj. především na ranní oficiální trénink), ale především ve znamení skvělých historek – jako rodilí vypravěči se ukázali Miloš Sladkovský s Jardou Markem, no a nezklamal jako vždy Karel Mošnička.

První den v Holandsku se povedl, počasí je zde teplé, příroda a krajina úchvatné, nálada opravdu nehraně výborná, a tak jen doufám, že nám vydrží i na zítřek. Odjezd máme v 7.30, čeká nás veterinární přejímka a po ní oficiální trénink, poté si chvilku odpočineme v kempu a vrátíme se na 15.30 na zkušebního psa. Přejeme všem čtenářům a fanouškům krásný večer a zítra zase na slyšenou! :-) D

19. 9. – Zpráva č. 2 aneb Země větrných mlýnů ve znamení rottweilerů

Tak jsme tu! :-) Je 15.30, všichni jsme už více než hodinu ubytovaní v kempu Brugse Heide a relaxujeme – cesta totiž byla náročná, ať už část týmu jela směrem přes Lipsko na Dortmund, nebo spodem přes Plzeň. Noční jízda německými dálnicemi plnými omezení a kamionů nebyla nic až tak příjemného, ale i tak jsme se všichni kolem 13. hodiny shledali na stadionu Lemelsveden v Hapertu. V kantýně u tréninkového hřiště naplno probíhaly registrace týmu, český tým prošel bez vady na kráse, odevzdal českou národní vlajku a domluvil si stopy na dnešních 18.00 večer – pořadatelé zájemce o tréninkové stopy do terénů navádějí, od závodníků se očekává, že sami nebudou na vlastní pěst vstupovat na soukromé pozemky. Takže po návštěvě stadionu, kde jsme se srdečně přivítali s kamarády ze zahraničí a přesvědčili se o velké vstřícnosti pořadatelů, jsme se odebrali odpočívat do kempu.

Mobilní domky máme vedle sebe, jsou ve stínu vysokých dubů, takže sem tam na nás vítr shodí nějaký ten žalud a jejich kutálení je zvukovým podkresem našeho pobytu uvnitř domků. Ty jsou jinak s pěkně vybavenou kuchyní, koupelnou s WC a sprchovým koutem, obývací částí se sedačkou, TV a dvěma ložnicemi. Především ale jsou domky usazeny okolo placu velikosti téměř fotbalového hřiště, a to včetně branek, takže luxusní místo na tréninky. Venčení je na dosah ruky, brankou za chatkami se lze dostat do přírody a užít si neomezených procházek. Doufám, že jsou závodníci spokojeni – všichni jsou moc milí a dobře naladění, sice malinko nervózní, ale jak se říká – ta trocha zdravé nervozity je známkou toho, že nám na něčem záleží. A nám opravdu záleží na tom, abychom si Holandsko a IFR nejen užili, ale také aby závodníci zúročili svou práci a předvedli své rottweilery v tom nejlepším světle. Takže jako vedoucí týmu je musím zatím jen a jen pochválit, že za celou dobu přípravy na MS vždy bez problémů a ihned splnili to, co jsem od nich potřebovala, dnes jsme se všichni sešli naprosto na čas a na pohodu, prostě parádička! :-) Jediné, co nám trochu komplikuje život, je neuvěřitelné množství kruháčů tady v Holandsku – cestou ze stadionu z kempu nás jela taková kolona, že jsme s Luckou Spálenkovou, fotografkou týmu a mou skvělou parťačkou, například záměrně kroužily na kruháči, abychom nechaly ujet cizí auta, která se mezi nás nacpala, a když nás dojelo první české auto, úžasní Irča a Karel Mošničkovi, tak jsme z kruháče vyjely, a nestačily se divit, že Kája vesele krouží na kruháči dál :-). Prostě Holandsko a kruháče, to je zážitek! :-)

Jménem celého týmu zdraví Draha M.

18. 9. – Zpráva č. 1 aneb Sejdeme se v Holandsku!

Poté, co včera do Holandska dorazil jako první z týmu Jirka Čermák, aby nám sdělil, že kemp je prý luxusní (mobilní domky máme hezky vedle sebe, ve stínu, s parkováním hned vedle nich, před nimi sportovní hřiště na tréninky, okolo bohaté možnosti venčení atd.), tak my ostatní ještě dobalujeme poslední věci a v noci vyrážíme! Část týmu má sraz před německými hranicemi a jede společně, zbytek jede po vlastní ose i se svými fankluby, no a zítra máme sraz ve 13.00 na stadionu. Od jedné hodiny je otevřena registrace týmů, takže až dorazíme, vyberu si od závodníků doklady k registraci, zjistím, kde máme rezervované terény na odpolední/večerní stopy, no a pojedeme se ubytovat a trochu si odpočinout. Pak tedy stopy, první večerní porada týmu, která se bude týkat zopakování si postupu na čtvrteční oficiální trénink, ale to vše se dozvíte v další zprávě! :-) Takže zítra na slyšenou a nezapomeňte od zítřka ještě pozorněji než obvykle sledovat web a FB RKČR! :-)

Jménem celého týmu fandy zdraví Draha M., vedoucí týmu :-)