Jsme mistři světa!

Gratulujeme našemu zlatému týmu v čele s novou Mistryní světa IFR IGP 2019 Pavlínou Fialovou a jejím Funny Falkem Bonnapo!

Do TOP 10 se probojovali i Jaroslav Marek & Erebos Dagbej (7. místo) a Alena Sanktusová & Greif Nivanus (9. místo).

Je to neuvěřitelný úspěch a my moc děkujeme celému týmu (včetně Jiřího Čermáka & Lexuse von der Pulvermühle a Iloně Procházkové s Certh Iss z Benáteckého dvora) za reprezentaci na letošním Mistrovství světa.

Veškerý servis jim zařídila a podrobné reportáže zasílala vedoucí družstva Draha Mašková a její "pravá ruka" Michaela Černá, která zasílala fotografie a byla vždy tam, kde bylo potřeba. Holky moc díky. Bez vás by se sen těžko stal zkutečností :-)

Fotogalerie zde.

Celkové výsledky MS IFR 2019 naleznete ZDE. 

Pořadí družstev:
1. Česká republika
2. Německo
3. Švédsko

Nejlepší stopa: Pavlína Fialová & Funny Falko Bonnapo
Nejlepší poslušnost: Pavlína Fialová & Funny Falko Bonnapo
Nejlepší obrana: Anton Mittermayr z Rakouska & Einstein Haus Forstinger

24. 9. – Zpráva číslo 8 aneb Pár slov na konec

Je úterý ráno, třetí den po fenomenálním úspěchu Pavlíny Fialové a jejího odchovu Funny Falko Bonnapo, s nímž dosáhla ve světě sportovních rottweilerů mety nejvyšší – titulu Mistři světa IFR 2019. Je to celá česká výprava, nikoho nevyjímaje, tedy ani stopaře, která skončila na prvním místě mezi týmy. A je to kynologická Česká republika, která se na chvíli semkla k sobě a raduje se společně z toho obrovského úspěchu, jako bychom byli jedna rodina. V těchhle vzácných chvílích jdou stranou malichernosti a nejrůznější spory, nikde nic neskřípe a vezeme se na jedné společné vlně euforie, nadšení a jistě i dojetí. Děkuji tedy ještě jednou celému českému týmu, v čele s Pavkou, Alčou a Jardou, že díky nim zažíváme tyto krásné chvíle.
Připojím ještě pár střípků, které by neměly zůstat nevysloveny a zapomenuty. Jednak dlužím poděkování Marče a Pavlovi Kaděrovým, kteří nafotili spoustu z těch mnoha fotek z posledních dnů, a především vyhlášení. Já jsem se snažila fotit ty první dny, ale je fakt, že všechno se to nedá stíhat, jednak samozřejmě na prvním místě dbát na závodníka a jeho výkon, k tomu honem fotit na klasický foťák, a ještě momentku přes mobil na FB – kolikrát jsem nevěděla, po čem dřív sáhnout a v jaké kapse lovit. Takže kromě toho, že Kaděrovi byli parťáci do nepohody a nezkazili opravdu žádnou legraci, díky nim máte spoustu skvělých fotek – děkujeme! :-)
Velké poděkování patří v mém případě Míše Černé. Loni jsme na MS měli to štěstí, že si tým nalosoval na jeden den stopy, a na druhý plac. Letos jsme to měli krásně namíchané, takže jsme se s Míšou střídaly tak, aby vždy jedna z nás byla na stopách a druhá na place. I tak to bylo náročné, nicméně pokud bych byla na vše sama, musela bych individuální dohodou řešit s každým ze závodníků, kdo mne víc potřebuje, u koho z nich je větší šance na to, že se v případě nějakých problémů zvládne o sebe postarat. Což pochopitelně není dobře, závodník se má věnovat pouze sobě a přípravě svého psa, nemyslet na to, že musí hlídat čas, to, kde má být, to, co se může stát. Od toho je tu TL, aby byl na chvíli jeho oči, uši – a v neposlední řadě i srdce. Tedy aby ho povzbudil, potěšil laskavým slovem, ale třeba i rázněji zasáhl, když začíná propadat panice. Tohle všechno je strašně důležité a myslím, že to je třeba si uvědomit. Český tým je početný, navíc už vždy bude vedle MS IGP i IFH – proto podle mého názoru nelze mít jediného vedoucího týmu. Samozřejmě jsem nezmínila nepodstatnosti, jako že ve dvou se vše lépe řeší, lépe cestuje, člověk prostě není sám – a tahle jistota, že na něco nejsme sami, ta dokáže zázraky. Proto myslím, že tak, jako se budou na členské schůzi RKČR řešit příspěvky na repre, je třeba pobavit se o vedoucím týmu. Já jako jediná jsem letos měla finanční příspěvek, až jsem se cítila dost blbě vůči závodníkům… Ale dělala jsem to tak už loni – z tohoto jednoho příspěvku jsme žily dvě, loni s Luckou Spálenkovou (Luci, celé MS jsi nám moc chyběla!), letos s Míšou. Bohužel Dánsko je tak finančně mimo, že příspěvek padl téměř celý na ubytování a dalších skoro deset tisíc za benzín atd. jsem platila ze svého. To není dobré řešení a budu určitě připravovat návrh na členskou schůzi, příspěvky by měly být podle mne pohyblivé a odpovídat skutečným nákladům pro danou zemi – někde to bude levnější, někde prostě dražší.
Já vím, že finance RKČR nejsou nevyčerpatelné, že náklady na MS jsou vysoké a předsednictvo musí plnit funkci řádného hospodáře, ale stejně tak vím, že jediné řešení je aktivně hledat další zdroje. Ať již jde o pořádání akcí nebo takovou spolupráci se sponzory, aby se jim vyplatilo tým přímo finančně podpořit. Všechny ty dárky od nich jsou na jednu stranu super, a vážíme si jich, ale v naturáliích bohužel benzín nebo ubytování neuhradíme. Na příští rok/roky je třeba pár věcí nastavit jinak a začít na nich pracovat hned, a to v dlouhodobějším horizontu. A to není míněno jako výtka vůči předsednictvu, vím, kolik toho mají a že nemají snadnou pozici. Nicméně v sobotu skončilo MS IFR 2019, což je zároveň start práce na rok 2020. Ať co se týká spolupráce se sponzory, stanovení TL, navázání komunikace s pořadateli, zajištění ubytování atd. Jak také víte, domluvila jsem na kongresu delegátů IFR pro ČR pořádání MS v roce 2022, na to je třeba se také pomalu začít chystat. To vše je před námi, ale ráda RKČR pomůžu a věřím, že to půjde a že se zase posuneme dál. A třeba dokonce vytvoříme takové prostředí, ve kterém nám budou přibývat další mistři světa jako houby po dešti :-).
Zmínila jsem sponzory, takže na tomto místě patří ještě jedno obrovské DÍKY Michalu Chalupovi a firmě KRKA, Václavu Kosovi a firmě Patriot, Janě Kumaresan a European Pet Pharmacy, Karlu Frankovi a ChS Terezský dvůr, Jiřímu Čermákovi a Panlex Food, Eleně Suskové a Northsay, Josefu Kurkovi a Djusu Opava, no a věrným fanouškům, kteří sáhli do vlastní peněženky a tým finančně podpořili: Jaroslava Klimešová, Simona Kryeziu, Jana Chládková, Láďa Jupa, Miloš Sladkovský a Jiří Reizenthaler. Za mediální podporu děkujeme manželům Štýbrovým a magazínu Psí sporty. Z předsednictva mi pomáhali zejména Petra Růžičková, Jirka Janoušek a Vláďa Koníček, i jim patří naše poděkování.
Tento článek by mohl být ještě jednou tak dlouhý, je totiž spousta věcí, které by bylo fajn říct… Měli bychom si to asi tedy říct v návrzích před členskou schůzí, a pak hlavně na ní a domluvit se o tom, co bude pro všechny – i klub – to nejlepší. Do té doby se mějte hezky, reprezentaci obou týmů na letošním MS děkuji, že jsem mohla být s nimi a měla jsem jejich důvěru i respekt, no a třeba někdy příště, přátelé, vše je ve hvězdách! :-) Příští rok je MS v Maďarsku, pak ve Francii – no a pak ČR! :-) Pokud je mezi vámi někdo skvěle jazykově vybavený, znalý sportovní kynologie a má chuť zažít něco nového a být součástí týmu, který připraví super mistrovství, klidně se ozvěte, sestavení týmu bude jedním z prvních kroků, který nás čeká :-).
S přáním všeho dobrého Draha Mašková, v tuto chvíli již bývalý TL :-)

21. 9. – Zpráva číslo 7 aneb Jsme mistři světa! :-)

Sobota pro mne začala v jednu hodinu v noci – vzbudila jsem se naprosto odpočatá a s myšlenkou na ranní výkony Pavky s Funnym. Do pěti jsem chvílemi bděla a měla na sebe vztek, že nespím, a ve chvílích, kdy se mi to povedlo, se mi zdálo zase o stadionu... Touto svou noční neurózou jsem pokračovala i ráno, kdy mne přepadlo k tomu všemu běhání na toaletu. Jsem vždycky za závodníky nervózní, ale dneska jsme to všichni prožívali asi tím víc, že ve hře bylo tak strašně moc – šlo nám o mistra světa rottweilerů, a toho Česká republika ještě nikdy neměla! Pavlína je v kynologii opravdový profík, rottweilerům, jejich chovu a výcviku věnovala tolik, že si zaslouží odměnu za svou vytrvalost, preciznost a profesionalitu.
Ráno jsme se sešli celý tým na stadionu, a nejenom samozřejmě my. Celá Pavlínina skupina měla vysoké body na stopě, takže dnešní den byl poznamenán velkými očekáváními, spoustou nadějí a snů, které se pohupovaly na tenké lajně mezi realitou. Pavka přiznala, že jí úplně dobře není, ale člověk by to na pohled nepoznal – usmívala se jak před oběma výkony, tak po obraně, kde jsme si to všichni představovali malinko jinak. A to byl pro mne moment, kterého si u závodníků vážím – jak zvládají to, když se něco nepovede, jestli odcházejí z placu stále příjemní a v pohodě, nebo ne. Pavlína byla celou dobu stejně usměvavá, sem tam dokonce pronesla nějaký vtípek nebo svou sarkastickou narážku, a byla na celý široký svět velmi přívětivá.
Poslušnost se jí moc povedla, rozhodčí vytýkal méně radostné provedení odložení vestoje, při aportu skokem bylo malinko těsnější překonání, jinak rozhodčí chválil způsob, jakým byly vypracovány aporty, tj. v naprosté koncentraci psa na činku. A absolutní koncentrace psa na svou psovodku je to, co tento výkon velmi zásadně odlišilo od mnoha jiných. Pavka a Fanouš pracovali v naprosté souhře, sladění, v příjemném sportovním tempu, byla to prostě nádhera. Stadion ani nedýchal, a nutno přiznat, že zahraniční účastníci moc netleskali, asi takovouhle pecku úplně nečekali a/nebo úplně nechtěli :-). Na obraně Fanouš utekl místo na čtvrtou maketu do šesté, při zadním doprovodu bylo předbíhání, a pak ten zatracený kontrolák, kdy se urval. Znovu se zakousl, sundal figurantovi rukáv, ale celá obrana ho stála vylomený zub a 82 bodů.
Nicméně i tak to Pavlína a Funny dokázali! První historické vítězství je naše, jsme mistři světa IFR IGP 2019! :-) A to, že se v top ten umístili i Alča s Jardou, je stejně neuvěřitelné a fantastické, jako i umístění Jirky. Nejvíc mne mrzí Ilča, protože takový stopař, a pohoří na své disciplíně. Ale to už omílat nebudeme. Jsme mistři světa – jak v jednotlivcích, tak v družstvech, naše euforie je obrovská a jdeme to pořádně oslavit na večírek! :-) Takže slavte s námi a vydržte nám s fotkami a posledním článkem na pondělí nebo úterý. Zítra strávíme den na cestách, pak se budeme všichni zase doma a v práci rozkoukávat, a pak nám možná ještě víc dojde, jak výjimečný den je dnešek, že 21. září 2019 je navěky zapsáno do historie českých rottweilerů – jako ohromná motivace pro všechny, kdo cvičí. Kdo mají třeba sny stejné jako ten, který si Pavka dnes užívá a my máme tu příležitost a čest být jí při té velké chvíli po boku.
Mějte se krásně, dejte si na Pavlínu s Fandou něco dobrého a připijte si na celý český tým. Konečně má Česká republika i mistra světa rottweilerů! :-)
Brzy více, jménem všech zdraví DaM a spol., včetně Mistryně světa IFR IGP 2019! :-)

20. 9. – Zpráva číslo 6 aneb Úspěšné stopařské dopoledne

Pátek na Mistrovství světa IFR v Odense byl pro český tým úspěšným dnem! :-) Dopoledne totiž patřilo stopám Alči, Jardy a Jirky, plus Ilči na stadionu – a jak všichni víte, zmákli to do jednoho na výbornou! Proto věčná škoda Ilčiny včerejší stopy, mrzí mě to asi ještě víc než včera…
S Alčou jsme vyjížděli (měli jsme s sebou i pánský dohled, takže to měkké „i“ je správně! :-) v šest z kempu a na meeting point jsme jako obvykle dorazili v pohodě. Na meeting pointu se nás sešlo opravdu dost, první ranní skupina měla velké množství fanoušků. Vyrazili jsme v táhnoucí se koloně do terénu, který byl stejný jako včerejší stopy, jen pole z opačné strany silnice. Takže tentýž terén, nicméně dnes bylo pod mrakem, chvílemi mžilo a foukal i vítr. Alča si vylosovala čtvrtou stopu, a když jsem se pořadatelů ptala, která to je, tak nám ukazovala místo, kde jsme ale viděli začátky jen tři – náš nášlap jsem nakonec objevila po kratší procházce za rodinným domem, za jehož humny se rozléhalo pole s dalšími stopami. Dalo se ale u něho hezky zaparkovat, takže ve finále docela fajn. Co nás dnes při stopách první skupiny zarazilo, tak že v druhé části pole, jako by ve druhé linii, během výkonů šlapala kladečka další stopy. Při výkonu druhého psa se musela zastavit, aby ho nerušila, stejně tak tomu bylo pak u Alči, Grifova stopa vedla tři metry okolo kladečky a my nevěřili vlastním očím. Všechny stopy byly vedle sebe položené velmi natěsno. Alča měla stopu mezi dvěma jinými, bylo to vyměřené opravdu na chlup, ale ta kladečka v poli, ta mi v pořádku nepřišla, přestože pan rozhodčí tvrdil, že si jí Grif ani nevšiml. Obě s Alčou jsme koukaly na zkouškový formulář se všemi body a hodnoceními, kde byl součet 82 bodů. Že měl pan rozhodčí pod rukou napsaných ještě 91, a těch 82 byl jen dílčí součet, nikoli finální, to jsme jednak neviděly, a jako zákon schválnosti přede mnou těch 91 nevyslovil, takže jsme s Alčou odcházely ze stopy s výsledkem 82, spokojené. …a vůbec jsme netušily, že se vše má jinak! Zjištění 91 bodů vyvolalo samozřejmě hrozné nadšení jak u Alči, tak u jejího týmu, radovali jsme se všichni Češi, kteří jsme v tu chvíli byli na stopách.
Naše radost byla o to větší, že jsme se tuto novinku dozvěděli po výkonu Jardy Marka, který s Bosem vyčuchali úžasných 94 bodů, takže se naše radost jen znásobila :-). Jardovi pan rozhodčí vytýkal například způsob uvedení psa na stopu po předmětech, podle něho by měl jít do stopy příměji, nicméně hodně chválil a Jarda s Bosem měli většinu známek výborných. Fakt se jim to povedlo a mají co slavit, mise do Dánska se vyvedla na jedničku! :-)
Jako poslední ve skupině nastoupil Jirka Čermák, kterého Lexus na stopě celkem dost potrápil. Odstopovat na 70 ve zdejších podmínkách je v každém ohledu úspěch, ale Lexus byl zcela povznesen nad první dva předměty, stihl se během stopy pěkně popást a chvílemi si šel jako na procházce. Nicméně lomy vystřihl jak z praku a poslední předmět zalehl s přesvědčivou jistotou. Jako pozorovatel bych se celému výkonu mohla i celkem zasmát, byla to taková furiantská stopa. Ale jednak mám jako team leader vždy nervy za své závodníky, a druhak jsem si přesně uměla představit, jak se Jirka asi v tu chvíli cítí… Ale i Jirka to nakonec skvěle zvládl a splněný limit na MS, to je přece paráda! :-)
Než my jsme dostopovali, na stadionu v 10.05 nastupovala na poslušnost Ilča Procházková. A jak mi později v kempu sdělila – v chůzi by si rozhodčí přál více koncentrovanosti, tato výtka se týkala v podstatě celého výkonu, ale jinak Čertík udělal jen chybu na odložení vestoje, kdy zaujal polohu až na druhý povel. A pak ještě bylo například automatické přiřazení k noze po přivolání z odložení do lehu. S obranou je Ilča moc spokojená, líbily se jí všechny zákusy. A za co šly body dolů? Po přiběhnutí do šesté makety si Čert před vyštěkáním nejdříve zavyl, na odvolání k noze použila Ilča dva povely, zadní doprovod byl s předcházením, ale ještě do dopadlo dobře, tady měla Ilona strach, že se jí nepovede po tak dlouhou dobu Čerta udržet u nohy. Takže jak na stadionu, tak v terénu na stopách dnes velká spokojenost! :-) Zítra tedy už jen Pavlína Fialová, ke které se upínají naše naděje, tak rozhodně držte pěsti a sledujte nás na FB, budeme se hlásit :-).
Pěkný páteční večer, z Odense, všichni moc zdravíme :-)

19. 9. – Zpráva číslo 5 aneb Stopa za 97 bodů!

První závodní den Mistrovství světa IFR v kategorii IGP zahájila naše již obvyklá ranní cesta do Frederiky na stopařský meeting point – jako první dnes totiž nastupovala na výkon Ilona Procházková s Certhem Iss z Benáteckého dvora. Na sraz jsme dojely hladce, v pořádku proběhl i přesun s navaděčem na místo. Terény byly slušné (osení, trochu podmítka, mírně písčitá hlína), Ilča si dokonce vylosovala stopu číslo dvě, jak jsme si přály, abych ji stihla, než zase budu muset odjet na stadion, kde měli celé odpoledne poslušnosti a obrany Jirka Čermák, Jarda Marek a Alča Sanktusová.
Počasí bylo dnes ráno slunečné až polojasné, jen mírný větřík, chvílemi bylo i bezvětří. Tímto výčtem hladkého průběhu a takřka ideálních stopařských podmínek však naše idylka končí. Čertík se totiž rozhodl Ilče předvést, že ji ještě má čím překvapit, a tak vyrazil na stopu ve veselém rozmaru, předmět velkoryse přešel, tam si ukousl stéblo, tuhle další, a u lomu se na terén, který byl pod jeho úroveň, prostě vykašlal. Ano, na Čerta to dnes bylo moc lehké, a přestože vždy stopu došel, dneska se rozhodl ukázat, že má svou hlavu. Je zbytečné psát, že to Ilču mrzelo, respektive v první chvíli spíš štvalo, ale život jde dál… Jen když se psovodům nedaří, vždy si říkám, jak je podpořit, abych je zbytečně nelitovala, nebo naopak situaci nezlehčovala, jak je ideálně motivovat pro další výkony, myšleno i do budoucnosti. Je strašně snadné s někým sdílet úspěch – mnohem složitější je ale stát vedle někoho, když se mu nevede, když ho nezdar zasáhne a hledá v sobě sílu jít dál a vyrovnat se s tím. Všichni o Iloně Procházkové víme, jak skvělá je to stopařka, tento dnešní neúspěch je prostě pech.
Na place jsme dnes mohli vidět již zmíněnou trojici – jako první z Čechů nastupoval na stadionu Jirka Čermák a jeho Lexus von der Pulvermühle. Poslušnost byla celkově velmi koukatelná a pěkná, rozhodčí vytýkal slabší koncentraci na psovoda během ovladatelnosti bez vodítka a poloha psa měla být těsněji u nohy, lehni mělo být provedeno korektněji a v lepší poloze psa u nohy v přípravné fázi, stůj bylo s krůčky a obě přivolání měla být rychlejší. Je třeba pochválit aport skokem a vůbec celkový výkon. Na obraně se pak už bohužel klukům tolik nedařilo, Lex nastupoval na plac mírně rozevlátý, a ne zcela pod kontrolou psovoda. První maketu vynechal a většině zákusů rozhodčí vytýkal menší pevnost a rád by je viděl klidnější.
Výkon Jardy Marka s Erebosem Dagbej se mně osobně líbil hlavně na poslušnosti, Bos rozhodně nevypadá na svůj věk a klukům to cvičilo suprově. Největší škoda byla nepovedeného odložení do sedu, kdy Bosule zůstal zadkem kousek nad zemí. Bylo zde jedno křivější předsednutí po aportu, skok cestou tam super, ale obtížnější překonání cestou zpět. Na dlouhodobém odložení se pak převalil na bok. Na obraně si ale už Bos trochu dělal, co chtěl, jak to zhodnotil Jarda: „Poslušnost jsme si užili spolu, jak jsem si přál, a obranu si užil sám, pan profesor!“ :-) Pan profesor proto, že Bosík už je natolik zkušený, že předcvičuje – takže se třeba řadil k Jardovi bez povelu hned po jeho příchodu k maketě a sám se položil před pokusem o útěk. Revíry byly super, ale hned si kousl do figuranta, jakmile ho objevil v šesté maketě. Na zadním doprovodu měl Jarda problém ho udržet u nohy a nevyšlo úplně přesně přiřazení k figurantovi na boční doprovod. Ale razance a energie výkonu rozhodně nechyběla.
Alča Sanktusová s Greifem Nivanus předvedli svou skvělou chůzi, Grif se Alče sice chvílemi víc tlačil na nohu, ale i tak byla ovladatelnost v baletní lehkosti. Bohužel odložení do sedu bylo až na druhý povel, a co především pan rozhodčí vytýkal, tak výrazné kontakty se psovodkou po přivoláních a aportech, cestou zpět přes metrovku byl dotyk. Ale nádherná rychlá přivolání a skvělá přiřazení. Nicméně musím zmínit situaci před Alčinou poslušností, kdy ji pořadatelé spolu s druhým psovodem nechali nastoupit na plac, aby je zase poslali zpět, protože se rozhodli, že nastoupí ve trojici, ale nikomu ze závodníků ani jejich team leaderů to nesdělili – takže se muselo čekat na dalšího psovoda, který když šel okolo nás, tak se omlouval, že opravdu o ničem nevěděl. Rozhodně to celé bylo značně neohleduplné vůči všem třem závodníkům, takto by to asi probíhat nemělo…
Největší nadšení v týmu dnes vyvolala stopa Pavlíny Fialové s Funnym Falko Bonnapo. Zatímco já jsem dohlížela na dění na stadionu, v terénu dnes odpoledne byla Míša, a tak nám hned po Pavlínině stopě poslala zprávu, která mezi námi vyvolala opravdové nadšení – 97 bodů na stopě je v místních poměrech prostě pecka a paráda, takže v sobotu držte pěsti Pavce na plac! :-)
Zítra dopoledne mají stopy Alča, Jarda a Jirka, odjíždíme s Alčou v šest z kempu, kluci se k nám přidají později a já je budu očekávat v terénu. Pavlína smůlu na stopách prolomila, takže zítra držte pěsti stopařům, ale také Ilče na place, v 10.05 má poslušnost a 11.24 obranu. Pavka bude zítra čerpat síly na sobotu! :-)
Krásný večer, z Dánska jménem týmu zdraví DaM

18. 9. – Zpráva číslo 4 aneb Kongres delegátů IFR a zahájení MS IGP

Na dnešní den jsem se upřímně moc netěšila, protože od včerejška válčím s nepříjemným nachlazením, nicméně noc s Paralenem a ráno s Modafenem mne přinutily postavit se na nohy, přenechat péči o tým při veterinární prohlídce a oficiálním tréninku Míše (vše klaplo podle očekávání na jedničku a bez zádrhelů! :-) a vyrazit na kongres delegátů IFR, kde zastupuji Českou republiku. Kongres se konal v Hotelu Odense, z kempu jsem tam byla za pět minut, zaparkovala na rozlehlém parkovišti před hotelem (které jsem po skončení kongresu musela dvakrát obejít, než jsem našla své auto :-) a vydala se hlasovat pro návrhy předsednictva IFR, členských zemí, o přijetí nových členů atd.
Kongres probíhal ve velmi svižném tempu a bez jakýchkoli nepříjemných, zdlouhavých či zbytečných diskuzí – důvodem toho byl včerejší neoficiální meeting delegátů, kde byly návrhy pečlivě probrány a prodiskutovány, takže to dnes šlo opravdu jako po másle. Vše důležité budu podrobně sepisovat ve zprávě pro předsednictvo a členy RKČR, takže tím se nyní nemusíme zabývat, nicméně zmíním jeden důležitý bod, a to ten, že Česká republika je pořadatelem mistrovství světa IFH a IGP pro rok 2022. Již jsem předsednictvu nabídla pomoc, takže jen co se vrátím z Dánska, můžeme se pustit do práce! :-) Vše dílčí má ještě dost času, ale je třeba zajistit termín, místo a oznámit to světu – moc se na tu práci těším a jsem šťastná za naše psovody, že budou mít šanci zazávodit si v domácích podmínkách s výhodou znalosti prostředí, terénů atd. Doufám, že nejsem jediná, kdo má takovou radost, já jsem z toho opravdu nadšená a práce se nebojím. Navíc myslím, že Česká republika má tolik kynologických profíků a organizačních zkušeností, že se nám povede udělat opravdu skvělou akci, férovou a takovou, na kterou budou všichni rádi vzpomínat :-).
…nevím ale, jestli je na co vzpomínat v případě dnešní zahajovací ceremonie. Harmonogram na dnešek ji plánoval na 15.30 až 17.00, ale už krátce po čtvrté hodině bylo hotovo. Národy nastoupily za zvuku národních hymen, my jako třetí po Rakousku a Belgii. Po seřazení všech národů měl proslov prezident ADRK René Külzer, pak prezident IFR Dirk Vandecasteele, který poděkoval závodníkům IFH – podle jeho slov všichni psi poctivě pracovali, opravdu se snažili a prokázali odhodlání, nicméně povětrnostní podmínky byly silnějším protivníkem. Poté Dirk popřál hodně štěstí závodníkům IGP a šel každému z nich osobně podat ruku. Stejně tak prezident dánského klubu. Jenže v tuto chvíli nastaly jakési zmatky, jako by už byl konec ceremonie, pořadatelé nás začali odvádět pryč ze stadionu, aniž by vůbec byli představeni rozhodčí a figuranti. Myslím, že i ti byli trochu v šoku z toho překotného průběhu. A poté, co opustili plochu stadionu Rakušané a Belgičani, začali nás pořadatelé nahánět zpět, protože si všimli Dirka, který procházel jednotlivé týmy, jak jsem již zmínila. Musím říct, že to, že nebyli představeni rozhodčí a figuranti, mne zaskočilo a zklamalo, celá ceremonie byla za patnáct minut odbytá a mám z toho divný pocit… O mne nejde, už jsem zažila na různých mistrovstvích vše možné, ale je mi líto závodníků, kteří si mají tu slavnostní chvíli pořádně užít. Když se zahájení povede, je to silný moment, kdy se v člověku probouzí hrdost, že je toho všeho součástí, myslím také, že to v závodnících podpoří odvahu, motivuje je to ukázat světu, co umí. Nenaděláme už nic, jen je to prostě škoda.
Takže po takto nečekaně ukončeném zahájení jsme se částečně rozprchli, někdo odvézt psy do kempu, někdo si dát jídlo, někdo zůstal na stadionu. Od 18.30 byl plánován nástřelák B a C – a když jsem za bránou na stadion viděla tmavou skvrnu, užuž jsem začínala jásat, že konečně se nám jako nástřelák předvede rotvík! Jenže ouha, tenhle rotvík měl dlouhou lebku, výrazně klenutý hrudník, zatočený ocas, byl to dobrman! Byl celkem šikovný, ale nebyl to prostě rotvík… :-) Na poslušnosti nebylo nic nového ani zajímavého, z obrany zmíním, že zadní doprovod je pouze rovný. A figurant na technickou část je tak vysoký, že téměř vyčnívá z makety :-).
Na poradě vedoucích týmu padlo například to, že na poslušnosti se už jako cvik hodnotí základní postoj psovoda, který čeká na výchozím bodě, než druhý psovod odloží – tedy žádné pohyby, dorovnávání se nebo povzbuzování psa. Na obranách rozhodčí vyžaduje třívteřinový interval poté, co se psovod se psem otočí k maketě – až po třech vteřinách může vyslat psa. Pro tým jsem vylosovala druhé pořadí pro losování startovních čísel a zdálo se mi, že jsou se svým losem všichni naši závodníci tak nějak snad i spokojení :-).
A jedna perlička na závěr. Když se mi někdo představuje, nikdy si nezapamatuji jeho jméno, i kdyby to říkal sebevíc nahlas a sebevíc zřetelně. Takže když se mi před pár dny představoval přítel Peti Podzemské, matně jsem tušila, že jeho jméno je od „L“. Když jsem dnes byla platit lístky na večírek, chtěli po mně napsat jména hostů, protože nedávali lístky, ale sepsaný seznam jim bude sloužit jako guest list. Když jsem tedy měla napsat jméno Petřina přítele, nenapadlo mne nic lepšího než Libor Podzemský… :-) Když jsme pak stáli na tribuně po nástřelácích, Petra oslovila svého „Láďu“, a já se celkem orosila. Nezbylo než jít s pravdou ven :-).
Zítra odjíždíme s Ilčou v 7.30 na stopu, kterou má v 10.00, ale je třeba tam být o hodinu dříve – takže v ranní špičce a kvůli rozestavěné silnici je třeba vyrazit včas. Odpoledne nás ještě čeká stopa s Pavlínou, a od poledne budou mít poslušnost a obranu Jirka, Alča a Jarda. Držte pěsti a buďte s námi! :-)
Zdraví DaM a všichni ostatní! :-)

17. 9. – Zpráva číslo 3 aneb Absolutní stopařská kalamita

Máme krátce po oficiální poradě týmu, je půl desáté večer a od osmi hodin jsme jednak důkladně probrali důležitý zítřek, ale i neuvěřitelný dnešek. Pokusím se vám popsat aspoň to nejpodstatnější, ale nevím, zda se mi to povede, dnešek je totiž v podstatě nereprodukovatelný.
Úterý 17. září bylo dnem konání historicky prvního Mistrovství světa IFR ve stopách, a to v kategorii IFH1 a IFH2. Česká republika měla v každé kategorii svého zástupce, v IFH1 Pavla Kaděru s Amaryllis Eso Boss a v IFH2 Martinu Bartůškovou s Bragonem Kazibe. Dopoledne mělo patřit dvojkám, takže jsme odjížděly dle domluvy v 7.30 z kempu. Na sraz jsme celá česká kolona dojely včas (s Marťou jely samozřejmě i Ilča, Irča a Petra Podzemská :-) a měly jsme půlhodinku na vyvenčení a rozkoukání se. Sraz byl v klubu německých ovčáků u města Frederica, sešlo se nás tam ráno poměrně dost, a tak za prvním naváděcím autem jela první skupina, a my, protože Martina si nalosovala skupinu dva, jsme následovaly druhé following car. Jelo se skutečně nějakých deset minut, jak jsme věděly z porady team leaderů.
Jen co kolona mnoha aut, obytných přívěsů a vozíků zastavila podél silnice, od níž vedla jedna cesta mezi pole, začaly se nad ní stahovat mračna. V Dánsku je to tak, že vidíte v dáli tmavý mrak, na chvíli se otočíte, a ten tmavý mrak již máte nad hlavou a skrápí vás provazce vody. Tak přesně to bylo dnes. Během chvíle začal tak hrozný lijavec a vítr, jaký my v příjemně kopcovitém a hornatém Česku prostě neznáme. Naštěstí jsme měly deštníky od European Pet Pharmacy, které nejsou jen hezké, ale jsou hlavně velké a dost pevné na to, aby zvládly i ty poryvy, před kterými jsme se potřebovaly ukrýt.
A pak to přišlo – jeden závodník za druhým nastupovali se svými psy, a až na výjimky to vypadalo, jako že v životě neviděli stopu. V tak hrozném větru a dešti prostě nešlo stopovat, a tak se stalo, že za celý den, a to v obou kategoriích, nebyl splněn ani jeden bodový limit, ani jeden pes stopu nedokončil. Zpravidla psi došli na první lom, ale většinou už tak s velkými problémy, a po lomu se úplně ztratili. S přibývajícími neúspěchy se vytrácel úsměv z tváře rozhodčího Pellenwessela, na konci dne byl již opravdu velmi smutný a naprosto konsternovaný. Vím, že závodníci přemýšleli o hromadném protestu, že by všichni požadovali nové stopy, nicméně pan rozhodčí byl v případě těchto konspirací velmi střízlivý a upozornil na to, že všichni měli stejné podmínky. Podle mne měly dvojky dopoledne o chlup lehčí terén než jedničky, nicméně vítr, který byl rozhodující, byl v případě obou kategorií stejný. Martina Bartůšková dokonce nastupovala v tu nejhorší chvíli z celého dne, kdy z nebe padaly trakaře, tedy kroupy, a prostě nebyla šance na normální práci. Bragon byl zklamaný a stejně tak i my ostatní fandové, kteří jsme jim věřili. Tak tomu bylo i v případě Pavla, samozřejmě. A jeho případě to bylo ještě celé mnohem zajímavější. Tedy alespoň co se odjezdu na stopu týče.
Před půl dvanáctou jsem totiž musela opustit Martinu, jejíž druhá skupina neměla zatím ani nalosováno, abych byla včas na srazu jedniček, kde byl již připraven Pavel. Míša tedy zůstala s Martinou, já svištěla zpět na meeting point. Odjezd měl být ve 12.00 na terény vzdálené 7–10 minut. A jak jsme tam tak stáli všichni závodníci jako trubky, minuty ubíhaly, a nikdo nic nevěděl, začínali jsme mít divný pocit, že to nejlepší nás ještě čeká. A nemýlili jsme se! Až skoro ve 13.35 dorazil navaděč a zavelel k odjezdu. Vyrazil tak tryskovou rychlostí, že v tom úprku z cvičáku zahnul na špatnou stranu, a tak jsem se museli po cca minutě jízdy celá kolona otáčet. Co však následovalo… Okružní jízda po širokém Dánsku! Kroužili jsme totiž po polích, sjeli jsme i z jednoho jediného mírného kopečku, projeli jsme okolo moře, místy zastavovali a čekali, netušíce proč. Už to teď víme – navaděči se vybil mobil, a tak nás vozil dokola po okolí Frederiky, až nakonec po té hodině dobloudil. Naprosto neuvěřitelná jízda. Když si uvědomím, že jsme měli jet sedm až deset minut!? No comment…
Druhý aspekt tohoto našeho ježdění byl ten, že s Miškou jsme se domluvily, že až Marťa odstopuje, zaveze ji ke mně, protože jsme dnes nutně musely stihnout registraci IGP týmu. A tak jsem Míše zapnula sdílení své polohy, aby věděla, kde jsem. Takže jak naše kolona IFH1 křižovala okolí Frederiky, v závěsu kdesi za námi vlály Martina s Míšou a další auto s Ilonou a obytňák s Petrou. Na večerní poradě jsme se tomu už jen zasmáli: Míša říká: „Takže jsem viděla, že Draha je někde tři kilometry před námi. Jenže najednou se to aktualizovalo, a bylo to dvacet!“ …takže takto nás stopoval náš český tým, a Pavel Kaděra to na poradě rozseknul hláškou: „Takže kdyby se Draha rozhodla jet domů, tak vy jedete?“ „Jo, my jedeme!“ zněla odpověď :-) A večer na chatce, když jsme spolu s Míšou všecko znovu rozebíraly, mi Míša vyprávěla, jak jí Marťa nechtěla věřit. Jejich konverzace proběhla přibližně takto: „Martino, Draha je na místě!“ „Opravdu? Nějak se mi tomu nechce věřit…“ A Míša mi říká: „Ještěže mě ta Martina už někde nevysadila, já bych to asi nedošla!“ :-)))
Až na ty tragické výsledky ze stop byl dnešek vlastně fajn, celý tým je v pohodě a v dobré náladě, večerní porada proběhla na jedničku a jsme pozitivně nastaveni všemu, co přinesou další dny! :-) A zítřejší dopoledne, tedy veterinární přejímka a trénink, je zcela v režii Míši, protože já musím být na kongresu. Míše patří velký můj dík, je na ni spoleh a je to prostě parťák do všech situací.
Srdečně zdravíme, DaM a spol. :-)
PS: Za vkládání fotek a reportáží děkuji Petře Růžičkové a Jirkovi Janouškovi! :-)

16. 9. – Zpráva číslo 2 aneb MS IFH zahájeno!

Po včerejším náročném dni jsme s Míšou spaly jako šípkové Růženky skoro až do deseti hodin ráno, krásně jsme si odpočinuly a vstaly do příjemného babího léta, které dnes opanovalo ostrov Fyn. Jak dokáže slunečné počasí ovlivnit náladu a pozitivní mysl, je až neuvěřitelné – ve všech chatkách vládla stejně jako u nás pohoda a dobrá nálada na maximum :-). Během dopoledne přijel další člen IGP týmu, Jarda Marek se svou crew, zapózoval mi pro vás, naše rotvíkářské fanoušky, a celý den pak odpočívali a čerpali energii na další dny.
V jednu hodinu jsme odjížděly s oběma stopaři, Ilčou Procházkovou a Irčou Mošničkovou do RTW klubu, kde nás pořadatelé příjemně překvapili novými katalogy. Ano, již s fotkami a medailonky českých závodníků! :-) Zde pak proběhlo o půl třetí měření stopovaček – v případě všech závodníků mělo hladký průběh, jen jeden německý stopař uspěl až napotřetí, nadvakrát měl stopovačku kratší. Pak jsme se s Miškou plynule přemístily na poradu team leaderů s rozhodčím, panem Heinerem Pellenwesselem. Moc sympatický člověk, přátelský, komunikativní, bez jakýchkoli manýrů. A co jsme se dozvěděly? Například to, že na hlášení přichází psovod se psem na normálním vodítku, ale stopovačku již musí mít rozvinutou, po hlášení si v klidu připraví psa, bez spěchu a stresu, hodnocení začíná až povelem psovoda k vypracování stopy. Chválení psa pan rozhodčí povolil při příchodu psovoda k psovi po označení předmětu psem, nebo až po zvednutí předmětu, nikoli dvakrát. Také třeba upozornil na to, že mistrovství je v kategorii FH, takže bude přísný – když už tedy například pes vyjde ze stopy po lomu, psovod jej musí následovat, nikoli se zastavit a čekat, až si pes stopu najde. Zásadně se nekonalo nic nového, co bychom neznaly, bylo to takové příjemné posezení.
Nástup začal na čas, ve tři čtvrtě na čtyři si týmy pořadatelé seřadili na kraji cvičáku, nastupovalo se pak podle národů na hymnu. Po proslovech prezidenta IFR Dirka Vandecasteele a prezidenta dánského RTW klubu, Henrika Fukse, moderátorka vyvolávala jednotlivé závodníky. Jako první byl povolán jediný belgický stopař, a jeho pes třikrát dost nevybíravým způsobem reagoval na kontrolu čipu. Bylo to dost na hraně, ale nakonec psovod uspěl a mohl si jít vylosovat číslo skupiny ve své kategorii. Bohužel pořadatelé na poradě tvrdili, že se budou losovat startovní čísla, nikoli čísla skupin, takže jsme až večer z oficiálního webu na základě špiónské práce Marči Kaděrové zjistily, že je to jinak. Na FB jsem sice postla příspěvek, ve kterém uvádím, že si Martina a Pavel vylosovali startovní čísla, ale měnit už to nebudu, vy, kdo čtete, víte, a kdo tyhle zprávy nečte, tak se bez této informace obejde :-).
Do kempu jsme se ze stopařského zahajovacího odpoledne vrátili všichni kolem šesté, a pak jsme měli individuální mini porady – potřebovala jsem s každým ze závodníků vyřídit nějaké formality, takže dnes to bylo takové komornější :-). Takže Jarda Marek, který je skvělý vypravěč, nás pobavil několika historkami ze života, třeba o tom, jak kdesi našel pohozené kotě, tak se ho rozhodl zachránit a předat kamarádce, která má útulek pro kočky. Aby se kotě neudusilo, dal ho do baťohu, ale nechal tam otvor, aby mohlo koťátko dýchat. A pak Jarda říká: „…jedu si tak na kole, a najednou – znáte takový ten pocit, kdy cítíte, že vám někdo kouká přes rameno? Tak otočím hlavu a na rameni mi sedí kotě a rozhlíží se po okolí…“ :-) No, jestli vás to zajímá dál, tak když Jarda zastavil, kotě mu uteklo, pak za ním hodil šipku, aby ho chytil, a místo útulku je dodnes u Járových rodičů :-)
Alča dnes strávili den výlety po okolí – dopoledne na nějakém místním hradu, odpoledne u moře. To se někdo má, že? Ale nebojte, ono jim to taky začne, jen ať čerpají síly :-). …a zcela bez sil se k nám na cestu na stopařské odpoledne připojila Irča Mošničková, která se dopoledne vydala s Petrou Podzemskou na pěší výlet do města, takže Irča dorazila hladová a zdrchaná, ale jako vždy pozitivně naladěná vůči veškerému dění okolo :-)
Zítra v 7.30 odjíždíme s Martinou na stopy – všechny dvojky mají sraz v 9.00 na meeting pointu, který máme necelou hodinu z kempu, jedničky pak ve 12.00. Po skončení mistrovství musíme s Míšou odjet na stadion zaregistrovat IGP tým, takže odpolední tréninkové stopy budou muset ipaři zvládnout bez nás. No a večer v osm oficiální porada IGP týmu a kolotoč se točí dál a dál. Ale zatím vše plyne, jak má :-)
Krásný večer a dobrou noc, nebo krásné ráno a celý den, D :-)

15. 9. – Zpráva číslo 1 aneb Pomalu se v Odense rozkoukáváme

Jako by to bylo jen před pár dny, co jsme se loni připravovaly s Luci Spálenkovou do Holandska. Jenže on je to už rok, a místo do Holandska se čeští psovodi s těmi nejkrásnějšími, nejoddanějšími a nejprímovějšími psími parťáky, s rottweilery samozřejmě :-), vypravili ještě o kus dál – do země ošlehané větrem, utužené mořským příbojem a zocelené nevyzpytatelnými vrtochy místního počasí. Odense leží na dánském ostrově Fyn, Wikipedie udává, že se jedná o třetí největší dánské město s cca 177 tisíci obyvateli (aktuálně však značně rozkopané) a mnozí z nás si ještě ze školních lavic pamatují, že se zde narodil nejznámější světový pohádkář, Hans Christian Andersen. Dánsko je v této oblasti rovinaté a hospodářské, a když se po této zemědělské placce rozjede vítr, je to velmi nepříjemný společník. Má zkušenost zatím je, že tady opravdu nemá cenu se česat… :-)

Letos je zde se mnou jako má pravá ruka Míša Černá, jejíž pomoci si moc moc cením. Letošní mistrovství světa IFR je totiž výjimečné i tím, že se kromě kategorie IGP bude závodit také v IFH, a ještě k tomu všemu připadá na středu kongres delegátů IFR. Bude to velmi náročný týden… Jako už byla náročná i cesta sem – ještě jsem ale stihla v sobotu večer doprovodit synka do prvních tanečních, a na noc jsme se s Miškou vypravily přes Německo na sever. Cesta přes Lipsko a Magdeburg byla v pohodě, sice jedna objížďka přes Hamburk, ale jinak vše bez zádrhelů a prošvitořily jsme zdárně celou noc. K ránu jsme s Míšou žasly na WC na jedné dánské benzině, kdy požadovaný poplatek 5 DKK šel uhradit platební kartou! Platební terminál přímo na vstupu do WC, tak to je pecka! :-) Pak nás taky v kempu zaskočil systém zamykání chat, já to bohužel kvůli vrozenému technickému antitalentu neumím ani popsat, ale prozradím aspoň, že tady nestačí pouze strčit klíč do zámku a zamknout, je to mnohem sofistikovanější systém, úplná vyšší dívčí :-).
V City kempu v Odense jsme se dnes kolem druhé hodiny odpoledne sešly s celým stopařským týmem, tj. s Martinou Bartůškovou, Pavlem Kaděrou a Marčou. S podporou své skvělé crew dorazila do kempu jako první Alča Sanktusová, hodinku po nich Ilča Procházková s Írou Mošničkovou. Všichni jsme pak vyrazili do terénů na stopy – někdo ovšem jen venčit, někdo potrénovat. Tréninkové terény na stopy jsou od města asi 25 minut, dnes ve 12 hodin každému národu pořadatelé přidělili tréninkový plac, který je nám kdykoli k dispozici, plus pár míst společných pro všechny týmy. Zde ale pochopitelně nemáte jistotu, že tu už někdo jiný nestopoval.
Na konto úspěchů dneška nutno přidat hladkou registraci stopařského týmu – poté, co jsme kolem deváté hodiny ráno s Míšou dorazily do Odense, jely jsme nejdříve obhlédnout stadion. Jeho okolí je celé rozkopané a značně chaotické. Nicméně víme již přesně, kde je parkoviště pro závodníky, kde tréninkový plac, kudy budou chodit na výkon. Ze stadionu jsme jely do RTW klubu, resp. na cvičák, kde byla v klubovně registrace IFH týmu. A jen taková vsuvka – již tři týdny jsme řešili pojištění, kdy pořadatelé vyžadovali pojistku škod způsobených psem a zdravotní pojištění explicitně na „dogsport“. A to v angličtině nebo němčině. Když nám žádná z navrhovaných variant pojištění nebyla uznána, pořadatelé vyhověli mé zoufalé žádosti a slíbili pojistit celý náš tým přímo v Dánsku. Jaké bylo dnes mé překvapení, když jsem zjistila, že nám pojištění neudělali, protože nám prý důvěřují. Takže najednou stačí české pojištění, které měl každý ze závodníků. Nestačila jsem se divit – a bohužel jsem se nestačila divit také při pohledu do katalogu, v němž chyběly fotky našich stopařů a medailonky v angličtině, které jsem pořadatelům zasílala. Z IGP týmu chyběly také medailonky a foto Jirky Čermáka. Ukázalo se, že pořadatelé udělali chybu a prý katalogy vytisknou znovu. No, chyběli v něm také Švédi, Španělé, tak jsem zvědavá, jak to bude nakonec vypadat… :-) V každém případě jsou pořadatelé milí, snaží se pomoci a chyby je mrzí.
Zítra nás čeká den ve znamení stopařských příprav na mistrovství IFH, tedy odpolední měření stopovaček, porada team leaderů s rozhodčím, zahájení a losování. Dáme vědět, zatím se jen potřebujeme pořádně vyspat, od včerejška jsme s Míšou spaly asi hodinu v autě, a začíná nás ta únava zdolávat. …nebo že by to byla taťkova výborná slivovička, kterou jsme si tu všichni dali (a dvě hodinky se společně pobavili :-)? Večer se také rozdávaly dárky – nadšení vyvolaly deštníky v českých barvách od European Pet Pharmacy, ale štědří byli i ostatní sponzoři, zejména firma KRKA, která každému členu týmu darovala přípravky Fypryst a dárky v hodnotě cca 7000 Kč. Firma Patriot poslala každému z nás barel prémiových granulí, zaplatila magnetické tabule CZECH TEAM na auta a výrobu bundy pro druhého team leadera. A poděkování patří také panu Josefu Kurkovi za úhradu letošních triček a velmi si vážíme štědrých sponzorů, pan rozhodčího Karla Franka a našeho Jirky Čermáka. Zvláštní pozdrav posíláme Simče Kryeziu, Janče Chládkové, paní Klimešové, Láďovi Jupovi a Miloškovi Sladkovskému a Rejzíkovi. Ajeto! :-)
Tak dobrou noc, přátelé, zítra se již začneme ozývat častěji, dnes už nejsem schopná myšlenky, natož písemné :-). Případné chyby prosím odpusťte, nemám sílu to po sobě číst… Zdravím vás srdečně jménem celého týmu,
Draha Mašková, jeho team leader :-)